58 / 68
58
| Tescoma magazín
Mám ráda vše pod kontrolou. Věci, které
nemůžu ovlivnit, jako jsou zvuk či světla,
na ty mám mistry, ale i ti jsou lety ověře-
ní. Neměním svůj tým. Je nejlepší, tak
nemám důvod měnit. Například se svým
manažerem příští rok oslavím dvacet let.
Slyšeli jsme vás zpívat pop, metal, šansony,
muzikál, klasiku. Co jde nejvíc od srdce?
Všechno ke mně patří. Hudba je život
a i v něm ráda šeptám, křičím, směju se
i brečím. Mám výhodu, že jsem interpret
a nejsem svázána svou představou o hud-
bě. Nemám svůj styl, umím se přizpůso-
bit čemukoli a komukoli, k tomu všemu
používám jen své emoce a empatii. Postavte
mě vedle profesora a budeme mít společné
téma, pusťte mě k bezdomovci a já si
k němu lehnu na lavičku.
Vaše letošní album Hana mi přijde mladist-
vé a moderní, ovšem s mnohem intimnější
atmosférou než ty předchozí. Jak ho vnímá-
te vy?
Miluju to album, opravdu celým svým
srdcem. Je to jiné, voňavé a i pro mne
velmi inspirující. Už se těším na pří-
ští rok, kdy se stejným týmem začne-
me pracovat na dalším sourozenci.
Občas koketujete s herectvím. Král Ubu,
Čas dluhů, V peřině, nově Anděl Páně 2…
to je jen několik příkladů. Co vás na hraní
baví?
Jediné, co mě od filmu odrazuje, je můj
plný diář a ranní vstávání při natáčení.
Jinak je to svět, který mne láká a baví.
Ráda se převtěluji do role, ráda si hraju
na příběhy, ráda si prostě hraju. Navíc
mě baví lidé, které při filmu potkávám.
Jaký máte ráda humor? Co vás zaručeně
rozesměje?
Naprosto vždy mě rozesměje můj táta. Já
snad neznám nikoho zábavnějšího. Jeho
humor je nepopsatelný, osobitý a hlavně
nakažlivý. Všechny videozáběry z jeho na-
rozenin mám rozmazané, protože všichni
kameramani neudrželi smíchy své kamery.
Maminka vyprávěla, že když tátu hledala
na zábavě v davu, vždy šla ke stolu, kde
se lidé nejvíc smáli, tam ho vždy našla.
Máte jako porotkyně talentové soutěže jas-
no, co je důležité pro to, aby člověk uspěl?
Je talent zárukou úspěchu?
Nic není zárukou, u každého platí něco
jiného. Někdo je zajímavý tím, že je krásný,
a jiný zas zaujme svou krásnou ošklivostí.
Já si myslím, že mě lidé vyhledávají díky
směsici mých nedokonalostí. V raketo-
vé soutěži jde o dvě minuty, do které by
měl každý vtěsnat vše. Není to lehké a já
každého, kdo před porotu předstou-
pí, obdivuji a taky každému pomáhám.
Umím se i naštvat a praštit do stolu. Ale
to je tak jedno procento z celých šesti
let, kdy u toho mám příležitost být.
Co je podle vás největším výdobytkem
dneška?
Tak ráda bych zpět život bez telefonů,
ale co už. Musíme se přizpůsobit.
Jste manuálně zručná, umíte šít, háčkovat,
vyrábět šperky. Jak šikovná jste v kuchyni?
Patřím jistě mezi ženy, které vaří, aby se
jejich blízcí najedli a nasytili, ale do ex-
perimentů se nepouštím. Není na ně čas.
Můj bývalý partner a můj nyní nejlepší
kamarád Petr vaří tak, že se mi z toho až
kolikrát hlava točí. Taky je jediný, komu
často volám a prosím o radu, protože vedle
něho jsem opravdu kuchařka v první třídě.
Pro někoho je jídlo potěšení, pro jiné
nutnost, pro mnohé závislost. Jaký vztah
k němu máte vy?
Mám ráda jídlo a pití jako rituál. Mám ráda,
když se s kamarádkami z Otvovic sejdeme
a dáme si v naší oblíbené restauraci jídlo,
povídáme si a odpočinem si u toho. Mám
ráda, když se kamarádi u mě sejdou a kuch-
tí. Já raději myju nádobí a ochutnávám.
Kdybych otevřela vaši ledničku, co bych
tam našla?
Zeleninu, moře chilli papriček, kyselé hou-
by a čerstvé i zrající sýry, olomoucké syrečky.
Máte nějaké oblíbené jídlo, které si nikdy
nedokážete odepřít?
K životu mi stačí jen zelenina na sa-
lát, na vývary a dobrý chléb.
Vzpomínáte si, které jídlo váš syn jako
malé dítě s oblibou plival?
Mého syna jídlo nikdy nebavilo. Jedi-
né, co ho udrželo v klidu, byl chleba, to
má po mně. Teď už je to lepší, už si umí
vybrat. Jeho nejoblíbenější jídlo je sushi.
Rodičovství je nesmírně složitá disciplína,
na kterou vás nikdo předem nepřipraví. Co
vás na něm nejvíc překvapilo?
Než se mi Filip narodil, myslela jsem, že
vím všechno. Že jsem pupek světa a že
není nic, co mě překvapí. Až s ním jsem
Lucie Bílá
je řadu let naší absolutně
nejpopulárnější zpěvačkou.
Je mnohonásobnou
držitelkou prestižních
ocenění – televizních Cen
TýTý, Českého slavíka, Výroční
ceny Akademie populární
hudby Anděl (dříve Gramy)
a mnoha dalších významných
ocenění. Účinkovala ve většině
úspěšných tuzemských
muzikálů, je držitelkou Thálie
za titulní roli v muzikálu
Johanka z Arku. Podařilo se jí
jako první popové zpěvačce
realizovat dvě vystoupení
na hudebním festivalu Pražské
jaro 98 – jedno s Pardubickou
filharmonií a dirigentem
Douglasem Bostockem, druhé
s Hudbou Hradní stráže pod
taktovkou Libora Peška.
rozhovor