Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

sedícího obsahuje především § 60 odst. 1 zákona o soudech a soudcích 4 . Vedle spíše formálních požadavků na české státní občanství, plnou svéprávnost, bezúhonnost, věk ve výši nejméně 30 let v den ustanovení nebo souhlas s ustanovením do funkce pří sedícího a s přidělením k určitému soudu obsahuje citované ustanovení dva stěžejní předpoklady, které mají zajistit, že přísedící bude svou funkci řádně zastávat. Těmi jsou zkušenosti a morální vlastnosti. Zejména z právního hlediska je zajímavé, že se jedná o neurčité právní pojmy, které je nutné vykládat, a především z pohledu praktického je důležité, že právě tyto vlastnosti by měly zajistit, že přísedícími se stanou jen ti, kteří budou splňovat požadavky kladené na ně v soudních v řízeních, ve kterých se budou jako přísedící podílet na výkonu spravedlnosti. Z uvedeného však jednoznačně vyplývá, že se jedná o nejdůležitější předpoklady, které předurčují, jaké osoby se stanou přísedícími. S ohledem na to by se dalo předpokládat, že budou existovat prováděcí právní předpisy nebo alespoň metodické pomůcky, které by stanovovaly nebo identi fikovaly nejdůležitější kritéria, ke kterým by zastupitelstva územních samosprávných celků, která volí přísedící, a předsedové příslušných soudů, kteří se k navrženým kan didátům do funkce přísedícího vyjadřují na základě žádosti příslušného zastupitelstva, musejí nebo mají přihlédnout, aby se přísedícími stali skutečně pouze ti, jejichž zku šenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že budou svou funkci řádně zastávat. 5 Opak je ale pravdou. Neexistence jakýchkoliv podpůrných materiálů týkajících se výběru a volby příse dících mohla být částečně příčinou zmíněného případu, kterému se věnoval Veřejný ochránce práv. Jeho podstatou bylo, jak již bylo shora uvedeno, neumožnění složení slibu přísedícímu předsedou příslušného soudu, na kterém měl tento přísedící působit. Předseda daného soudu svůj postup odůvodnil tím, že dotčený přísedící „ v rámci svých písemných podání velmi ostře až nekultivovaně napadl soudkyni “ téhož soudu v jednom řízení, které se u stejného soudu konalo několik let před jeho volbou do funkce příse dícího. 6 Své stanovisko následně sdělil zastupitelstvu příslušné obce s tím, že navrhl odvolání daného přísedícího z funkce. Zastupitelstvo však jeho návrhu nevyhovělo. Předseda soudu nicméně na svém stanovisku setrval, což vedlo k tomu, že dotčený přísedící nemohl až do zániku jeho funkce funkci přísedícího vykonávat. 7 Na tomto místě ponechám stranou, jestli byl postup předsedy daného soudu v souladu s právními předpisy, neboť to není pro tento text podstatné. Stěžejní v celé věci totiž byla otázka morálních vlastností dotčeného přísedícího, respektive názorový

4 Dle § 60 odst. 4 zákona o soudech a soudcích stanoví další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo přísedícím zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 451/1991 Sb. (zvaný též jako lustrační zákon). Pro

účely tohoto článku však není tento „detail“ významný. 5 Srov. § 64 odst. 1–3 zákona o soudech a soudcích.

6 Vizte závěrečné stanovisko Veřejného ochránce práv ve věci 695/2011/VOP, které je dostupné na inter netových stránkách eso.ochrance.cz [cit. 30. 11. 2022]. Navazující informace k tomuto případu uváděné dále v textu pocházejí rovněž z uvedeného zdroje. 7 Srov. § 62 odst. 1 odst. 1 a 3 písm. b) ve spojení s § 66 odst. 1 větou první zákona o soudech a soudcích.

114