Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

nelze o změně uvažovat. Způsob práce ve stylu „pokus x omyl“ je při tvorbě záko nodárství nepřijatelný. – PROPORCIONALITA A SUBSIDIARITA – příslušné ústavní testy nelze bez scházejících podkladových analýz zodpovědně provést. I bez podkladových analýz je však zjevné, že v testu ústavnosti nemůže obstát tak, jak je navržena, například změna ust. § 317 ZPr, příp. ve spojení s ust. § 241 ZPr, neboť není odpovídajícím způsobem reflektováno (co je v praxi možné a není vý jimečné), že • zaměstnanec může vykonávat práci i z místa, které nevlastní a nesvědčí mu k němu ani žádné jiné dispoziční oprávnění (například žije-li zaměstnanec ve společné domácnosti s vlastníkem domu nebo bytu), • zaměstnanec může vykonávat práci prostřednictvím věcí, které nevlastní a ne svědčí mu k nim žádné jiné dispoziční oprávnění, • zaměstnanec se nemůže pro futuro vzdát práva na soukromí a práva na do movní svobodu ke své osobě a již vůbec mu nepřísluší rozhodovat o takových právech třetích (spolužijících) osob; • volba způsobu podnikání a firemní kultury úzce souvisí s ochranou majetku zaměstnavatele. Rozhodování o firemní kultuře nelze nepřímo, jak předpoklá dá návrh změny ust. § 241 ZPr, de facto přenechávat zaměstnanci . – PRÁVNÍ JISTOTA (A SROZUMITELNOST) – ani tyto předklady nejsou u ne zanedbatelné části návrhu naplněny (viz například ust. § 334 ZPr ve znění návrhu). Přehlížet v této souvislosti nelze ani fakt, že pracovněprávní legislativa v České republice se v poslední době vyznačuje značnou nestabilitou, která s sebou nutně nese vynakládání nezanedbatelných finančních prostředků. Konkrétněji řečeno, poslední rozsáhlá novela zákoníku práce z roku 2020 měla za důsledek vynaložení nezanedbatelných prostředků na straně zaměstnavatelů kvůli úpravě softwarového vybavení, školení zaměstnanců atd. Dva , resp. tři roky na to je předkládána další rozsáhlá novela, která povede k témuž. Takovéto „dáv kování“ změn je z hlediska nákladů bezesporu nezanedbatelně dražší, nežli pokud by změny byly činěny najednou. Návrh jako celek z hlediska právě uvedených výchozích ústavních principů (ústav ních testu) neobstojí. Jeho přijetí ve stávající podobě by s velkou mírou pravdě podobnosti mělo za důsledek pouze navýšení administrativní zátěže bez většího pozitivního dopadu na pracovněprávní vztahy. Vysoce pravděpodobné by byly rovněž výkladové a aplikační problémy nové právní úpravy a z toho plynoucí další narušení právní jistoty.

12