Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

2. Realizované změny Zákoníku práce týkající se zástupců zaměstnanců Jak již bylo konstatováno výše, paragrafy upravující zástupce zaměstnanců, jejich vznik, činnost či rozsah úkolů, nebyly předmětem tak časté novelizace jako oblasti individuálního pracovního práva. V historii Zákoníku práce lze nalézt pouze dvě no vely, které se dle mého názoru významnějším způsobem dotkly zástupců zaměstnanců a jejich postavení. První změna Zákoníku práce v tomto směru byla provedena nále zem Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., jenž derogoval některá ustanovení Zákoníku práce, druhou změnou pak byla velká koncepční novela Zákoníku práce uskutečněná Na základě návrhu na zrušení některých ustanovení Zákoníku práce podaného skupinou poslanců a rovněž i skupinou senátorů posuzoval Ústavní soud soulad vyme zených ustanovení Zákoníku práce s ústavním pořádkem České republiky. Výsledkem rozhodování o daných návrzích bylo vydání nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. publikovaného ve Sbírce zákonů dne 14. dubna 2008 (dále jen „ Nález “). Nález Ústavního soudu modifikoval dosavadní chápání zástupců zaměstnanců, kdy do té doby byly zcela výlučně upřednostňovány odborové organizace na úkor jiných zástup ců zaměstnanců. Nález přinesl zejména rovnější postavení mezi jednotlivými zástupci zaměstnanců, a to jak mezi odborovými organizacemi a radami zaměstnanců, tak mezi odborovými organizacemi navzájem. Jedním z ustanovení Zákoníku práce, kterými se Ústavní soud zabýval, byl § 24 Zákoníku práce ve znění účinném do 13. dubna 2008. Dle uvedeného ustanovení byl zaměstnavatel povinen jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi, přičemž odborové organizace v takovém případě vystupovaly a jednaly ve vzájemné shodě s právními důsledky pro všechny zaměstnance, pokud se odborové organizace a zaměstnavatel nedohodly na jiném postupu. Tato pravidla platí i v sou časnosti, nicméně původní znění komentovaného ustanovení obsahovalo rovněž větu, dle níž byl zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s tou odborovou orga nizací či odborovými organizacemi, které měly největší počet členů, pokud se odboro vé organizace neshodly na společném postupu při vyjednávání a uzavírání kolektivní smlouvy. 5 Ústavní soud konstatoval, že svoboda odborového sdružování v sobě zahrnuje i princip rovnosti odborových organizací, z něhož plyne, že žádná odborová organi v roce 2012 souborem několika zákonů. 4 2.1 Derogační změny Zákoníku práce 4 Mezi předpisy, jež novelizovaly Zákoník práce, patřily zákony č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb. a č. 429/2011 Sb. účinné ke dni 1. ledna 2012. 5 Poslední věta ustanovení § 24 odst. 2 Zákoníku práce ve znění účinném do 13. 04. 2008 zněla násle dovně: „ Jestliže se odborové organizace neshodnou na postupu podle věty první, je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele. “

122