Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

Co se týče kolektivního vyjednávání i ve vztahu k osobám samostatně výdělečně činným, nejedná se o zcela převratnou novinku v prostoru Evropské unie. Tomuto tématu se již věnoval Soudní dvůr Evropské unie ve věci FNV Kunsten Informatie en Media v. Nizozemsko (C‑413/13). V posuzovaném případě došlo k vyjednání a uza vření kolektivní smlouvy pro hudebníky v nizozemských orchestrech, které uzavřel na jedné straně Nizozemský svaz hudebních umělců a na straně druhé sdružení za městnavatelů sdružující orchestry a jiné zaměstnavatele v této branži. Nizozemský svaz hudebních umělců vyjednal v rámci kolektivní smlouvy minimální odměny nejen pro hudebníky, kteří byli činní na základě pracovní smlouvy, ale rovněž pro hudebníky pů sobící jako osoby samostatně výdělečně činné. Tato skutečnost narazila na odpor nizo zemského antimonopolního úřadu, který kolektivní smlouvu, respektive její ujednání týkající se hudebníků – OSVČ, považoval za nezákonné kartelové dohody. Soudní dvůr Evropské unie v této věci dovodil, že charakter kolektivní smlouvy nepostačuje k tomu, aby daná smlouva, resp. její příslušná ustanovení, byla vyjmuta ze zákazu kar telových dohod, pokud jsou jejími smluvními stranami podniky či osoby samostatně výdělečně činné. Nicméně dospěl Soudní dvůr Evropské unie rovněž k závěru, že hu debníci – OSVČ představují „ nepravé samostatně výdělečně činné osoby, tedy poskytovate le služeb nacházející se v situaci srovnatelné se situací zaměstnanců. “ 37 Poskytovatel služeb může přijít o své postavení nezávislého hospodářského subjektu, pokud neovlivňuje své chování na příslušném trhu on sám, nýbrž jeho chování zcela závisí na objednateli jeho služeb, který nese finanční či obchodní rizika, která by za normálních okolností vyplývala z hospodářské soutěže tomuto posuzovanému hospodářskému subjektu. 38 Pokud je takový hospodářský subjekt omezen ve své volnosti rozhodovat o pracov ní době, místě a obsahu jeho činností a je začleněn do podniku objednatele, s nímž v daném důsledku tvoří hospodářskou jednotku, je nezbytné danou osobu kvalifiko vat jako zaměstnance a nikoli jako osobu samostatně výdělečně činnou. 39 S ohledem na uvedené tak Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že pokud hudebníky – OSVČ nelze považovat za nezávislé hospodářské subjekty (tedy podniky) s ohledem na výše uvedená kritéria, nedopadá na příslušná ustanovení kolektivní smlouvy upravující je jich minimální odměnu právní úprava hospodářské soutěže, a tudíž tuto kolektivní smlouvu nelze považovat za zakázanou kartelovou dohodu. Konečné rozhodnutí, zda nizozemští hudebníci – OSVČ jsou skutečně osobami samostatně výdělečně činnými či budou považováni za zaměstnance, však Soudní dvůr Evropské unie ponechal na ni zozemských soudech. 37 Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci FNV Kunsten Informatie en Media v. Nizozemsko (C‑413/13) ze dne 04.12.2014, bod 31. 38 Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Confederación Española de Empresarios de Estacio nes de Servicio (C-217/05) ze dne 14.12.2006, bod 43 a 44. 39 Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Becu a další (C22/98) ze dne 19.09.1999, bod 26, nebo rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Allonby (C256/01) ze dne 13.01.2004, bod 71 a 72.

134

Made with FlippingBook flipbook maker