Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

třetí osoby. Poskytnutí náhrady zaměstnanci v takové situaci by mělo charakter bezdů vodného obohacení. Vedle toho by obligatorní bezvýjimečné poskytování paušální náhrady mohlo mít destruktivní vliv na výkon práce na dálku v pozici zaměstnaneckého benefitu. Nepřekročitelnou maximou právní úpravy pracovněprávních vztahů a typickou komponentou závislé práce je zákaz přenášení nákladů z výkonu práce na zaměstnance. V tomto kontextu je stávající řešení, kdy je náhrada nákladů plněním na výzvu, u nějž se předpokládá mj. prokázání nákladů způsobem odpovídajícím daňovým před pisům ve smyslu uznatelného daňového nákladu zaměstnavatele, u zaměstnanců, je jich majetek je zatěžován de facto trvalým (či alespoň převažujícím) výkonem práce z domova, problematické. Jiná je však situace, pokud je práce z domova pouze občasná. Jde-li o zaměstna necký benefit. Má-li zaměstnanec u zaměstnavatele k dispozici plně vybavené pracoviště a záleží na jeho úvaze, zda možnosti výkonu práce z domova v nabízeném rozsahu využije, je legitimní otázka po hledání alternativy k obligatornímu poskytování paušálních ná hrad či náhrad obecně, zejména je-li zde reálný předpoklad, že kvůli dvojím nákladům (náklady na vybavení a provoz pracoviště zaměstnavatele a paušálních náhrad) zaměst navatelé nebudou ve většině nadále ochotni takový benefit poskytovat. Řešení je relativně snadné a nijak se nedotýká (překvapivě) zásady zákazu přenášení nákladů z výkonu práce na zaměstnance. Výkon práce z domova z jedné strany znamená zatížení jmění zaměstnance – zvýše né náklady na energie, opotřebení pracovních prostředků atd. Z druhé strany zde však jsou pro (nejen) majetkovou sféru zaměstnance, který jinak pravidelně vykonává práci na pracovišti zaměstnavatele, i pozitivní efekty – zaměstnanec může (dle okolností) ušetřit na nákladech za přepravu na a z pracoviště, dochází k menšímu opotřebení oblečení, snižují se náklady na kosmetické přípravy atd. Mimo to pozitivním efektem výkonu práce z domova, který je již společný všem zaměstnancům z této kategorie, je časová úspora jako důsledek odpadnutí potřeby přepravy z a na pracoviště zaměstna vatele. I tu lze při úvahách o majetkových důsledcích výkonu práce z domova materi alizovat, vyjádřit v penzích. Při takovém úhlu pohledu je zjevné, že by po důsledném zhodnocení mělo být možné určit mez (například počtem pracovních dní v měsíci), při níž jsou negativní a pozitivní důsledky výkonu práce z domova v režimu zaměstnaneckého benefitu ještě v rovnováze, či z hlediska zaměstnance dokonce pozitivní, a poskytování náhrady není na místě. Cokoli za touto mezí by se mělo odrazit v povinnosti zaměstnavatele náhradu poskytnout. Samostatnou kapitolou výkonu práce z domova zůstává oprávnění zaměstnavate le ke vstupu do prostor, odkud je práce vykonávána, zejména pokud byt nebo dům,

17