Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

Dát možnost realizovat smluvní volnost stran (autonomii vůle) a současně zajistit ochranu zaměstnance není jednoduché. Pojem flexicurity je svým způsobem vnitřně naprosto rozporný. Flexibilita totiž s sebou nezbytně nese menší míru právní regulace, a znamená možnost smluvních stran upravovat si vzájemná práva a povinnosti dle své vůle, zatímco sociální jistota naopak znamená ochranu pracovního trhu, ochranu pra covních podmínek, pro jejíž realizaci jsou zase nezbytné zásahy zákonodárce. 17 Snaha o větší flexibilitu je v tedy rozporu se snahou o stabilitu práce, dokonce je možné ho vořit o střetu mezi těmito dvěma přístupy. 18 Řešením je zde především flexibilní řešení v úpravě pracovní smlouvy a zajištění sociálních jistot v první řadě prostřednictvím státní politiky. 3. Hlavní změny v připravované novele zákoníky práce Slaďování rodinného a pracovního života je také předmětem přijaté směrnice WLB. Navazující novela zákoníku práce by měla v této souvislosti změnit především právní úpravu rodičovské dovolené a pružného uspořádání práce. Navrhované změny zákoníku práce, které vyplývají ze souběžné směrnice TPWC nejsou primárně před mětem této kapitoly. Změny by se tedy měly primárně dotknout právní úpravy: a) dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, b) rodičovské dovolené, c) pracovních podmínek zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti a d) práce na dálku. 3.1 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Významnou změnou dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr by měla být nově zakotvená povinnost zaměstnavatele předem rozvrhnout pracovní dobu v pí semném rozvrhu pracovní doby. Zaměstnavatel by měl povinnost seznámit zaměstnan ce s tímto rozvrhem (či jeho změnou) nejpozději jeden týden před začátkem období, na které je pracovní doba rozvržena, nedohodne-li se se zaměstnancem na jiné době seznámení. Navržené ustanovení tak v zásadě přebírá konstrukci platnou u pracovního poměru (ustanovení § 84 zákoníku práce), pouze s tím rozdílem, že u pracovního poměru je požadovaná doba předchozího seznámení dva týdny. U dohody o pracovní činnosti by se také měly sjednotit podmínky pro posuzování přípustného rozsahu tý denní pracovní doby s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby v rámci pracovního poměru [ustanovení § 76 odst. 3 ve srovnání s ustanovením § 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce]. 17 BĚLINA, Miroslav a kol. Pracovní právo . 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 10. 18 ŠTANGOVÁ, Věra. Ochrana zaměstnanců v pracovněprávních vztazích v podmínkách globalizace. In: OLŠOVSKÁ, Andrea (ed.). Labor ipse voluptas: Pocta prof. JUDr. Helene Barancovej, DrSc . Kraków: Spolok Slovákov v Poľsku – Towarzystwo Słowaków w Polsce, 2014, s. 197.

52