Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

v diskreci tohoto úřadu případné odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání agentuře práce (podle nového znění § 63 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, viz dále). Právě za účelem ověřování tzv. bezdlužnosti se navrhuje také úprava § 147b zákona o zaměstnanosti, který ukotvuje spolupráci dotčených správních orgánů. Navrhuje se, aby státní orgány, obce a kraje a jejich orgány, další právnické a fyzické osoby sdělily na výzvu ministerstvu a Úřadu práce bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné pro zprostředkování zaměstnání agenturami práce, přičemž tak mohou učinit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Předkladatel si klade za cíl také upravit důvody vedoucí k odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Na současné konstrukci navrhovaná úprava nebude nic zásadního měnit. Zákon o zaměstnanosti rozeznává skupinu porušení právních předpisů, které vedou Generální ředitelství k odejmutí povolení ke zprostředkován za městnání agentuře práce vždy (ukotvené v § 63 odst. 2 a 4 tohoto zákona) a skupinu porušení právních předpisů, kdy je v diskreci uvedeného úřadu, zda povolení ke zpro středkování zaměstnání agentuře práce odejme. 6 Zejména stran obligatorních důvodů se současná právní úprava značně diskuta bilní, a to zejména pokud se týká znění § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Podle dotčeného ustanovení Generální ředitelství rozhodnutím povolení ke zprostřed kování zaměstnání odejme (resp. musí odejmout), jestliže právnická osoba nebo fyzic ká osoba zprostředkovává zaměstnání v rozporu s vydaným povolením ke zprostřed kování zaměstnání nebo s dobrými mravy, nebo jinak poruší povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Předkladatel tedy stanovuje, že jakékoliv porušení zákona o zaměst nanosti vede, resp. musí vést k odejmutí příslušného povolení. Ostatně to potvrzuje i rozhodovací praxe správních soudů. 7 Nejenže se jeví tento odnímací důvod jako příliš striktní, protože sebemenší porušení zákona o zaměstnanosti je důvodem pro odejmu tí povolení ke zprostředkování zaměstnání (např. nesplnění oznamovací povinnosti v případě nástupu 1 občana Evropské Unie do zaměstnání), tak není ani zcela vyjasněn vztah mezi tímto důvodem k odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání a § 63 odst. 2 písm. d) a e) zákona o zaměstnanosti. V případě uvedených důvodů k odejmu tí povolení ke zprostředkování zaměstnání se totiž také jedná o porušení ustanovení 3. Úprava důvodů vedoucích k odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnávání 6 Blíže také PICHRT. J. a kol. Agenturní zaměstnávání v komplexních souvislostech. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 59 a násl. 7 Např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6 2022, č.j. 62 Ad 17/2020-40, v bodu 13 odůvodně ní uvádí následující. „Nejvyšší správní soud jednoznačně uvedl, že odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání není správním trestem. V posuzované věci tak nelze postupovat analogicky dle zákona o pře stupcích. Úřad práce odejme povolení ke zprostředkování zaměstnání také v případě, že agentura práce jinak poruší povinnost vyplývající ze zákona o zaměstnanosti.“

95