SLP 09 (2015)

155

Získávání informací z těchto zdrojů je různě závislé na lidských zdrojích. Každá armá-

da disponuje průzkumnými jednotkami, které z hloubi nepřátelského území navádějí

bombardéry na cíl nebo získávají cenné informace pro připravovaný útok. Lidský zdroj

může být limitujícím faktorem pro získání důležitých informací o budoucím útoku.

Jinými slovy, i přesto že existuje potřeba učinit „vše možné“, bude na zvážení, jestli

je nezbytné riskovat život jednotky kvůli ověření, zda se v místě útoku nenachází

civilisté apod.

Pokud některá ze stran disponuje vyspělými technologiemi, které významně usnad-

ňují dodržení principu prevence, je v závislosti na situaci povinna tyto technologie

použít.

Plyne to z výslovné dikce čl. 57 odst. 2 písm. a) bod i): „

učinit vše možné

“,

která je však korigována zdravým rozumem a dobrou vírou.

To souvisí i s volbou

prostředků a způsobů boje v druhém požadavku čl. 57 odst. 2 písm. a). Jak už bylo

popsáno výše, charakter a vlastnosti bezpilotního letounu umožňují dokonalé splnění

podmínek stanovených čl. 57 Protokolu I. Absence posádky překonává obavy z mož-

ných lidských ztrát, mimoto velké množství senzorů, kamer a snímacích zařízení umís-

těných v podvěsu dronů umožňuje odvolání připraveného útoku doslova v poslední

vteřině. Tím však roste odpovědnost za co nejširší míru využívání těchto vlastností.

ͺ.͹ Kombatanti

Relativní pohodlí na zemi umístěných kontrolních center, zajišťujících ovládání

bezpilotních letounů, zároveň vylučující vliv extrémních fyzikálních sil spojených s lé-

táním ve vysoké rychlosti a značných výškách snižuje požadavky na vysokou fyzickou

odolnost budoucích operátorů bezpilotních letounů. Absence náročných manévrů

spojených např. s nočním přistáváním na letadlové lodi v případě tradičních stíhacích

letounů. Ovládání bezpilotního letounu z operačního střediska umístěného na území

vlastního státu mimo ohnisko ozbrojeného konfliktu. Všechny tyto aspekty minima-

lizují vysoké nároky kladené na klasické stíhací piloty a umožňují, aby se operátorem

bezpilotních letounů stal i člověk, který v minulosti nebyl profesionálním pilotem

stíhacího letounu,

anebo nebyl příslušníkem armádního sboru, což by mu zajistilo

získání patřičných bojových zkušeností. Není tedy vyloučeno, aby se jednalo i o civilis-

tu (např. příslušníka tajné služby), který je státním zaměstnancem a absolventem kurzu

ovládání bezpilotního letounu, nicméně z pohledu humanitárního práva pozbývající

status kombatanta. Pro úplnost je však třeba dodat, že operační středisko nacházející se

na území bojujícího státu, vzdálené tisíce kilometrů od bojiště, odkud jsou bezpilotní

SCHMITT, Michael. Precision attack and international humanitarian law.

International Review of the

Red Cross,

Vol. 87, No. 859, 2005, s. 460.

Komentář Protokolu I k čl. 57, para. 2198.

K tomu viz předchozí část věnovaná proporcionalitě.