154 / 268
152
hodnutí o následném druhém útoku směřujícím proti shlukujícím se civilistům (jedná
se z větší části o rodinné příslušníky, sousedy či zdravotnický personál
24
).
Z pohledu norem humanitárního práva upravujících mezinárodní ozbrojený kon-
flikt lze techniku „
double tap
“ považovat jednoznačně za porušující hned několik no-
rem humanitárního práva.
První útok směřující proti legitimním cílům, tedy kombatantům, je legální způsob
boje, nicméně následný, druhotný zásah, směřující proti raněným kombatantům, je
v rozporu s čl. 12 Úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbro-
jených sil v poli (dále jen Úmluva I). Ranění a nemocní příslušníci ozbrojených sil mu-
sejí být za všech okolností respektováni a chráněni, zakazuje se jakýkoliv útok na jejich
život nebo osobu a výslovně se nepřipouští jejich dobití nebo vyhlazení. Komentář
k Úmluvě I neposkytuje žádnou definici zranění; výraz by měl být vykládán s pomocí
zdravého rozumu a dobré víry. Zahrnuti jsou tedy příslušníci ozbrojených sil, kteří byli
vyřazeni z boje na základě zranění jakéhokoliv druhu.
25
Vzhledem ke skutečnosti, že se v místě útoku mohou nacházet i záchranné složky
poskytující pomoc a péči zraněným osobám, přichází v úvahu i ustanovení na ochranu
zdravotnického personálu
26
Obecně je ochrana zdravotníků považována za stěžejní pro
humanitární právo a útoky směřující proti těmto osobám mohou být kvalifikovány
jako závažné porušení norem válečného práva.
27
Konkrétně se jedná o čl. 24 Úmluvy
I, který chrání za všech okolností zdravotnický personál určený k vyhledávání, sbírání,
dopravě nebo ošetření raněných před útoky nepřítele.
Na základě omezených zdrojů je samozřejmě téměř nemožné činit jednoznačný zá-
věr o uvedených praktikách. Lze je nicméně použít jako případovou studii pro teore-
ticko-právní analýzu. Jak bylo popsáno výše, není tento způsob boje charakteristický
jen pro bezpilotní letouny, nicméně nahrazení bezprostředních lidských vjemů z místa
útoku okem kamer (s jakkoliv vysokým rozlišením), absolutní vyloučení rizika ztráty
vlastních jednotek sestřelením a dlouhá doba výdrže bezpilotních letounů, jako vlast-
nosti typické pro tyto stroje, které je zároveň odlišují od tradičních bojových prostřed-
24
Upozorňuje na to například studie „Living under drones“ zpracovaná International Human Rights and
Conflict Resolution Clinic, Stanford Law School a Global Justice Clinic, New York University School
of Law:
Living under Drones
[online]. Stanford International Human Rights and Conflict Resolution
Clinic and Global Justice Clinic at NYU School of Law, 2013 [cit. 2013-03-25]. Kap. 3 74 s. Dostupné
z (PDF dokument):
<http://livingunderdrones.org/wp-content/uploads/2012/10/Stanford-NYU-LIVING-UNDER-DRONES.pdf>
25
Komentář Úmluvy I k čl. 12 odst. 2, para A.
26
Nebylo možné dohledat informaci o tom, zda zdravotnický personál nacházející se na místech útoků,
byl označen mezinárodně uznávanými rozlišujícími znaky např. červený půlměsíc dle čl. 40 Úmluvy I.
Nicméně i přesto je technika bezpilotních letounů natolik vyspělá, že by měla rozpoznat osoby zapojené
do záchranných akcí na místě útoků bez ohledu na jejich označení a zabránit tak šanci zraněných na jejich
záchranu.
27
Viz čl. 49 a 50 Úmluvy I a čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.