SLP 09 (2015)

150 / 268

148
͸. Pojem bezpilotní letoun
Jako bezpilotní letoun se označuje vzdušný prostředek, který na své palubě nemá
žádného pilota. K pilotování slouží ovládání na dálku, obsluhované vyškoleným per-
sonálem, automatický před-programovaný systém nebo autonomní, inteligentní pa-
měť ovládající letoun bez jakékoliv lidské intervence.2 Pro označení těchto bojových
prostředků se používá anglicky výraz „unmanned aerial vehicle“ – zkratka UAV nebo
také „drone “.3 Podkategorii, která se začala vyvíjet vlastním směrem, tvoří bezpilotní
letouny používané v boji, neboli „unmanned combat aerial vehicle“ – UCAV neboli
„combat drone“,4 které nesou podle potřeby různé typy zbraní ke zneškodnění nepřítele
či vojenského cíle, ale zároveň mohou sloužit rovněž k průzkumným nebo špionážním
účelům. Pro právní analýzu používání bezpilotních letounů je vždy důležité uvědomit
si, zda posuzujeme dálkově řízený letoun (kterých je stále většina) nebo letoun s vlastní
inteligentní pamětí. V tomto příspěvku se věnuji posouzení právních aspektů prvně
jmenovaných letounů, tedy UCAV ovládaných člověkem na dálku.
Netypičtějším a zároveň nejpoužívanějším typem UCAV v současných ozbrojených
konfliktech je model MQ-9 Reaper. Je charakterizován jako bojový letoun, určený
k široké škále využití s dlouhou vydrží. Kromě samotného letounu je celý systém
tvořen pozemní kontrolní stanicí, satelitním spojením a pozemní obsluhou, která je
v pohotovosti připravit letoun kdykoliv na misi. Obsluhu samotného letounu během
operací tvoří pilot, který ovládá letadlo a druhá osoba, která má na starosti ovládá-
ní senzorů a zbraní. Pozemní kontrolní stanice, odkud obsluha operuje a vykonává
mise letounu, se může nacházet v místě válečného konfliktu tzv. „line-of-sight “ nebo
v bezpečí na druhém konci Země např. na vojenské základně v USA, odkud je spojení
a ovládání letounu zajištěno pomocí satelitního přenosu tzv. „beyond line-of-sight“.5
K plnění jednotlivých úkolů je bezpilotní letoun vybaven sofistikovanými zařízení-
mi, které umožňují ovládat letoun a všechny systémy, a které je neseno i z několika ti-
síc kilometrů vzdáleného řídícího střediska. Nejdůležitějším vybavením je bezpochyby
tzv. „multi-spectral targeting system“ (MTS-A), jednoduše řečeno se jedná o kouli, která
je zavěšená pod přídí letounu. MTS-A v sobě obsahuje televizní kameru pro snímá-
ní bojové situace v přímém přenosu, dále infračervené senzory umožňující provádění
operací i v noci nebo za špatného počasí nebo laser pro označování cílů a navádění dě-
lostřelectva na cíl. Součástí výbavy jsou také dvě laserem naváděné střely Hellfire, které
2 U. S. Department of Defense [online]. [cit. 2013-01-31]. Dostupné z:
uav2002/>
3 Humanitarian Policy and Conflict Research Manual on International Law Applicable to Air and Missile
Warfare. Bern: Program on Humanitarian Policy and Conflict Research Harvard University, 15. 9. 2009,
s. 6. Dostupné z (PDF dokument): >
4 Humanitarian Policy and Conflict Research Manual on International Law Applicable to Air and Missile
Warfare. op. cit.
5 MQ-9 Reaper. US AIR FORCE. Factsheets [online]. 5. 1. 2012. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: <http://
>