146 / 268
144
Tyto případy zahrnula Komise pro mezinárodní právo mezi okolnosti vylučující pro-
tiprávnost – stav nouze. Podle názoru Komise naplňují tyto situace případy, kdy je
ozbrojený zásah na cizím území ospravedlněn tím, že je naplněno
vážné
a
bezprostřed-
ní nebezpečí
pro intervenující stát nebo pro jeho příslušníky či lidské bytosti. Takto
kvalifikované nebezpečí pro intervenující stát, ohrožující jej z cizího území či mající
tam svůj původ, je dále výsledkem
málo
pohotové
ochoty
či
nezpůsobilosti
příslušného
teritoriálního státu
svými vlastními opatřeními řečené
nebezpečí
odvrátit (což je mu při-
kázáno povinností udržovat mezinárodní standard veřejného pořádku). Komise také
zdůraznila
omezenou povahu
daného zásahu, a to jak z hlediska
časového
, tak i
použitých
prostředků
s cílem takového zásahu, jímž je vyloučit
nebezpečí
, které by mohl jiný stát
pro sebe důvodně pociťovat.
45
Názor Komise pro mezinárodní právo z roku 1980 by se dal použít i na případy te-
rorismu. Jedná se o zvláštní situace, jestliže stát
není neochotný
, ale je
neschopný
zabránit
teroristickým činům spáchaným s využitím jeho území. Na daný případ by se nedal
aplikovat čl. 51. V tomto případě
nejsou
teroristické útoky přičitatelné státu, z jehož
území k nim došlo. Podle Randelzhofera
46
není státu (oběti teroristických útoků) za-
kázáno, aby reagoval vojenskými prostředky proti teroristům na území cizího státu.
Nicméně státy často při použití ozbrojené síly argumentují právem na sebeobranu po-
dle čl. 51, i když nejsou vždy plně splněny její podmínky, z toho důvodu, že se jedná
o legální případ použití ozbrojené síly podle Charty OSN.
Pokud jde o cílené pronásledování teroristů s využitím např. dronů v cizích státech,
které nejsou nepřátelskými státy ve smyslu MHP, vyvstává v tomto směru problém.
Můžeme v této souvislosti logicky dospět k závěru, že USA nejsou ve
skutečné válce
(ozbrojeném konfliktu), ale spíše jde o pronásledování teroristů. Pokud by se neuplat-
ňovala pravidla MHP, protože se nejedná o ozbrojený konflikt, použila by se podle
M. Sterio
47
pravidla mezinárodní ochrany lidských práv, ze kterých vyplývá, že cílené
zabíjení (targeted killing) je legální pokud je
nevyhnutelné a nezbytné
k ochraně jiných
životů. Usmrcení je podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
z roku 1966 jedině legální, pokud má zabránit konkrétní a bezprostřední hrozbě živo-
tu a neexistuje žádný jiný nesmrtící prostředek k zabránění takové hrozby. Záchrana
životů většinou více osob, je někdy důvodem pro zásahy státu na území jiných států.
Drony
pro cílené pronásledování a usmrcování teroristů jsou, ale často použity způso-
bem, kdy usmrcení není nezbytně nutné a jedná se tudíž o porušení pravidel v oblasti
mezinárodní ochrany lidských práv.
48
45
ONDŘEJ, Jan.
Odzbrojení: prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti
. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství
a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7380-129-8. s. 136.
46
SIMMA, Bruno.
The Charter of the United Nations: a commentary
. 2nd ed. Oxford: Oxford University
Press, 2002, lxiv, 895, XXXIII s. ISBN 0-19-924449-9. s. 802.
47
STERIO, Melina.
op. cit.
, s. 213.
48
STERIO, Melina.
op. cit.
, s. 213.