145 / 268
143
vojenských zásahů, pokud se přímo účastní nepřátelství.
Podle čl. 51 odst. 3 Dodatkového
protokolu I z roku 1977
„Civilní osoby požívají ochrany poskytované tímto oddílem s vý-
jimkou případu, kdy se přímo účastní nepřátelských akcí a po dobu těchto akcí“
. Pokud jde
o status sil Al-Kajdá, ale i pokud jde i o jiné teroristické skupiny, vede se debata, zda se
jedná o
kombatanty
nebo
civilisty
. Lze konstatovat, že se
nejedná
o
legální kombatanty
,
protože nebojují
v souladu s pravidly
válečného práva
. Nelze je ale považovat ani za civi-
listy, protože jsou zapojeni do boje proti jednotlivým státům. R. J. Vogel
42
je označuje
za
nelegální kombatanty
nebo za
civilisty
, kteří
nepožívají ochranu
. Podobně by bylo
možné v současnosti charakterizovat bojovníky tzv. Islámského státu (Islamic state),
kteří operují na území Iráku a Sýrie. Islámský stát se odlišuje od jiných teroristických
organizací tím, že má snahu ovládnout určité území, dá se říci, že má ambice vytvořit
stát. Můžeme mluvit o ozbrojeném konfliktu, na území Iráku mohou síly USA navíc
zasahovat proti Islámskému státu se souhlasem irácké vlády. Z hlediska čtyř znaků
pro nepravidelné ozbrojené síly vymezené Ženevskou úmluvou z roku 1949 bychom
mohli konstatovat, že bojovníci Islámského státu mají označení, velitele a nosí otevřeně
zbraň,
nebojují však v souladu s pravidly mezinárodního humanitárního práva
(MHP),
dokonce je hrubě porušují. Mají tak povahu
nelegálních kombatantů
.
Pokud bychom
nedospěli
k závěru, že USA jsou v ozbrojeném konfliktu, bylo by
možné použít argumentaci obecného obyčejového mezinárodního práva, které ukládá
státům udržovat standard veřejného pořádku na svém území, aby zabezpečil ochranu
orgánů jiných států i jejich příslušníků před násilnými činy jednotlivců. Může zde
vyvstat úvaha
o realizaci krajní nouze.
43
Krajní nouze s použitím ozbrojené síly by
v současném mezinárodním právu zpravidla byla nedovoleným použitím síly, tj. agresí.
Opatření ve stavu nouze, která porušují kogentní normy mezinárodního práva, jsou
zakázány a jsou samy porušením práva. Komise pro mezinárodní právo však ve své
zprávě
44
obsahující návrh článků o odpovědnosti států z roku 1980 připustila, že ur-
čité mocenské zákroky na území cizího suveréna agresí nejsou a nejsou ani poruše-
ním kogentního závazku. Jedná se o případy, kdy opatření byť násilné povahy, slouží
pouze k omezeným záměrům a účelům, jež nelze přirovnávat k agresi. Například se
může jednat o ozbrojené zákroky státu provedené na území jiného suveréna, aby byla
zmařena činnost ozbrojené skupiny připravující vpád na území státu intervenujícího,
pronásledování ozbrojené skupiny jednotlivců, jež se uchýlila na cizí území, případně
má na tomto území své základny, zásah státu k ochraně života tam se nacházejících
jeho příslušníků a jiných osob vystavených útokům nebo tam zadržovaných ze strany
nepřátelských jednotek nebo skupin jednotlivců, jež tento stát nemá pod svou pravo-
mocí a kontrolou apod.
42
VOGEL, Ryan J.
op. cit.
, s. 119.
43
ČEPELKA, Čestmír, DAVID, Vladislav.
Úvod do teorie mezinárodního práva
. 1. vyd. Brno: Univerzita
J.E. Purkyně, 1983, 201 s., s. 168.
44
ČEPELKA, Čestmír.
Odpovědnost států: návrh článků 1 až 35 kodifikační úmluvy (s komentářem)
. 1. vyd.
Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 155 s., s. 123-124.