149 / 268
147
MEZINÁRODNĚ PRÁVNÍ ASPEKTY POUŽÍVÁNÍ
BEZPILOTNÍCH LETOUNŮ V MEZINÁRODNÍM
OZBROJENÉM KONFLIKTU
Michal Janák
ͷ. Úvod
Mezinárodní humanitární právo je systém smluvních instrumentů a obyčejů snažící
se limitovat válečné krutosti, omezovat používání některých prostředků a metod boje,
které způsobují nadbytečné útrapy a trýzeň přímých či nepřímých účastníků bojů.
Za úspěch tohoto systému práva lze považovat zejména skutečnost, že porušením no-
rem humanitárního práva vzniká odpovědnost za válečné zločiny postižitelné podle
mezinárodního trestního práva.
1
Mezinárodní společenství reagovalo na nové trendy ve způsobu vedení válečného
konfliktu také přijetím jednotlivých dílčích mezinárodních úmluv, zakazujících např.
používání pozemních min nebo omezujících použití zápalných zbraní. Naposledy bylo
upraveno použití kazetové munice úmluvou z roku 2008.
S ohledem na zrychlený technologický vývoj posledních dvou dekád, který nyní
zažíváme takřka ve všech oborech lidské činnosti, se nabízí otázka, zda a nakolik je
humanitární právo schopno postihnout nově se objevující trendy a technologie.
Jednou z prvních takovýchto technologických inovací, na kterou humanitární prá-
vo nemusí znát odpověď, je používání bezpilotních letounů, sloužících v moderním
ozbrojeném konfliktu nejen k průzkumným a výzvědným účelům, ale nově také k li-
kvidaci nepřátelských jednotek protivníka či jeho vojenských objektů. Nasazení těchto
bojových prostředků bylo umožněno jednak ohromným rozmachem informačních
technologií a částečně také požadavky na specifický způsob vedení válečného konfliktu
v boji proti terorismu v hornatých oblastech Afghánistánu a Pákistánu.
Ve svém příspěvku se zaměřuji na legalitu používání bezpilotních letounů v mezi-
národním ozbrojeném konfliktu. Tak jako v minulosti se reagovalo na válečné krutosti
přijetím Ženevských úmluv, je potřeba zvažovat a zamýšlet se nad tím, zda může hu-
manitární právo obsáhnout technologický rozvoj posledních několika let, nebo zda je ne-
zbytné uvažovat o přijetí nového pramene humanitárního práva. Cílem tohoto příspěvku
je zjistit, zda lze bezpilotní letouny, jako takové, kvalifikovat normami humanitárního
práva jako zakázaný bojový prostředek. A dále, zda je způsob jejich použití v souladu
s normami humanitárního práva upravujícími mezinárodní ozbrojený konflikt.
1
POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan.
Mezinárodní právo veřejné – Zvláštní část
. 6., doplněné a rozšířené
vydání
.
Praha: C.H.Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-398-1.