143 / 268
141
vést útok proti státům a v důsledku toho, by se realizovalo právo na sebeobranu.
34
Někteří autoři argumentují tím, že použití síly v
sebeobraně
proti nestátním aktérům je
dovolené v případě, že nestátní skupiny použijí sílu v
rozsahu vojenské síly
. A. Cassese
35
již v minulosti konstatoval, že by takové teroristické útoky neměly být
izolovanými
sporadickými útoky
, ale mělo by se jednat o
útoky systematické povahy
. Právo na sebeo-
branu je obsaženo v čl. 51 Charty OSN a lze konstatovat, že mezinárodní terorismus
představuje v současnosti takovou hrozbu, kterou nemohli zástupci států předvídat
v roce 1945. V tomto směru např. C. Stahn zastává názor, že znění čl. 51 Charty
OSN je natolik široké, aby mohlo pokrývat i
útoky nestátních aktérů.
36
V literatuře se
tak lze „setkat s názorem, že úprava práva na sebeobranu se změnila po útocích z 11.
září 2001. Státům se měla nově otevřít možnost bránit se proti teroristům za pomocí
ozbrojené síly bez ohledu na to, kde se teroristé nacházejí a zda jednají s podporou
některého státu“.
37
Tyto názory vyvolávají přinejmenším otázky, pokud je nebudeme
přímo považovat za problematické.
Z obyčejového mezinárodního práva také vyplývá požadavek
přiměřenosti,
v tom
směru, že použití síly státem musí být přiměřené vzhledem k ozbrojenému útoku.
Proporcionalita (přiměřenost) je považována za
test ius ad bellum.
38
Akce realizovaná
USA a Velkou Británií v Afghánistánu na podzim 2001 jako reakce na teroristické
útoky v USA v září 2001 naplňovala alespoň z formálního hlediska požadavky sebeo-
brany. Zásah byl veden z toho důvodu, že teroristé měli svá útočiště na území tohoto
státu. Jedná se o případ, kdy je stát neschopný nebo neochotný pronásledovat teroristy.
Zásah byl proveden ozbrojenými silami těchto států, tj.
kombatanty.
Dá se konstatovat,
že celkově platí, že úprava
ius ad
bellum
vykazuje ve vztahu k terorismu nedostatky,
resp. nejasnosti.
39
Pokud bychom však připustili, že teroristé jsou vysílání, podporo-
vání nebo přinejmenším tolerováni určitým státem a že jejich útoky nabývají svým
rozsahem a intenzitou povahu ozbrojeného útoku, mohla by být sebeobrana ze strany
napadeného státu ospravedlněna. V menší míře s větší pochybností by sebeobrana
mohla být uplatněna vůči teroristům, kteří nejsou spojeni s žádným státem.
Z právního hlediska jsou problematické zásahy proti konkrétním cílům v Pákistánu
nebo v Jemenu, zejména z hlediska uplatnění pravidel
ius in bello,
tj. mezinárodního
humanitárního práva
.
V tomto směru se používá i pojmu právo ozbrojených, či v kla-
sickém pojetí válečné právo. V širokém slova smyslu je za mezinárodní humanitární
právo označována jak
ochrana obětí ozbrojených konfliktů
(zraněných, nemocných, za-
34
STERIO, Melina.
op. cit.
, s. 203.
35
ONDŘEJ, Jan.
Odzbrojení: prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti
. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství
a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7380-129-8. s. 132.
36
ONDŘEJ, Jan,
op. cit
., s. 132.
37
K těmto názorům in: BÍLKOVÁ, Veronika.
Boj proti terorismu z pohledu ochrany lidských práv
. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 335 s. ISBN 978-80-7380-513-5. s. 63.
38
STERIO, Melina.
op. cit.
, s. 203.
39
BÍLKOVÁ, Veronika.
Boj proti terorismu z pohledu ochrany lidských práv
. Plzeň: Vydavatelství a naklada-
telství Aleš Čeněk, 2014, 335 s. ISBN 978-80-7380-513-5. s. 63.