SLP 09 (2015)

141 / 268

139
zení velikosti a tvaru, protože odpadá přítomnost lidské posádky a ergonomie těchto
robotů se nemusí lidské posádce podřizovat. Pro správnou funkčnost je třeba instalace
nákladných senzorů, protože pro robota nestačí okolní terén „vidět“, ale musí jej také
vyhodnotit jako lidský mozek – tzn. vzdálenost, výšku, rychlost pohybu… K tomu
mohou sloužit laserové zaměřovače pro odhad vzdálenosti, termokamery (zda se jedná
o věc, nebo živý objekt), infra kamery, radary pro rychlost pohybu daného objektu…
Nevýhodou těchto technologií je vysoká cena. Důležitá je také rychlost a přesnost
zpracování dat. U autonomních bojových vozidel lze testovat technologii, kterou lze
v budoucnu využít pro vytvoření opravdových funkčních bojových robotů. V sou-
časné době v armádě USA probíhá trend budoucího nahrazení živých vojenských sil
bojovými roboty. Jednalo by se až o 1/3 živé sily.27 Jako příklad může sloužit Modular
Advanced Armed Robotic System (MAARS) od firmy QinetiQ,28 pásový robot nosící
konvenční zbraně, případně je určen pro likvidaci min na dálku. Sice se jedná o ro-
botický systém ovládaný na dálku, časem však bude směřovat k plné autonomnosti.
Pokud dochází k řízení na dálku operátorem, který je kombatantem, je situace z hle-
diska MHP přehledná, pokud je však operátorem civilní osoba, nastává problém exce-
su. Stejně tak není v souladu autonomní systém, který jedná sám, sice podle programu,
ale z „vlastní vůle“. Pokud tato situace nastává, měl by být z pohledu MHP povýšen
na kombatanta, nebo by měla být zavedena nová kategorie? Důležitá je zásada nerozli-
šování, musíme brát v úvahu, zda je autonomní systém schopen rozeznat civilní osobu
od kombatanta. U prostředku řízeného na dálku je pro operátora složité mít přehled
o bojišti, jako o komplexu, aby byl schopen vyhodnotit situaci celkově – to může mít
souvislost se zásadou rozlišování.
Tyto zcela autonomní systémy vyvolávají celou řadu otázek, pokud fungují zcela
nezávisle. Za prvé, zda počítače/roboti mohou rozhodovat o životě a smrti. Za dru-
hé, roboti nesplňují požadavky legálních kombatantů a nemohou se nezávisle účastnit
operací kombatantů. Za třetí, lidé se mohou dopouštět chyb díky emocím, únavě nebo
jiným faktorům. Lidské posouzení je často rozhodující pro určitá zdržení se, neuchýlení
se k určitým jednáním v ozbrojeném konfliktu.29 Například se uvádí, že v současnosti
si lze těžko představit, jak by drony/roboti mohly být naprogramovány tak, aby mohly
vzít v úvahu rozdíl v tom, kdy status nepřítele je přirozeně nejasný. V jiném případě,
kdy situace vyžaduje složité rozhodnutí, které by mělo vzít v úvahu z hlediska propor-
cionality, zda má být ušetřen lidský život.30 MHP požaduje po stranách ozbrojeného
konfliktu vykonávat soudy a omezení.
27 VACHTL, Pavel. Americká armáda chce nahrazovat vojáky robotickými prostředky [online]. 2014 [cit. 2015-
01-25]. Dostupné z:
zovat-vojaky-robotickymi-prostredky--1314456>.
28 ATHERTON, Kelsey D. Robots May Replace One-Fourth of U.S. Combat Soldiers by 2030, says General.
[online]. 2014 [cit. 2015-01-05]. Dostupné z:
replace-one-fourth-us-combat-soldiers-2030-says-general>.
29 VOGEL, Ryan J. op. cit., s. 137.
30 VOGEL, Ryan J., op. cit., s. 137.