156 / 268
154
letounů dána možnost rozhodnout se kdy, kde a jak dojde k útoku. Dokonce i ve chví-
li, kdy k němu dojde, je šance na zásah legitimního cíle bez civilních ztrát zvýšena
typem použité munice (v úvodu zmíněné střely
Hellfire
a
Griffin
).
Pokud to srovnáme s použitím tradičního pilotovaného stíhacího letounu, objevuje
se několik limitujících faktorů, které mu brání v provedení podobně precizního útoku,
jakého je schopen bezpilotní letoun. Nemožnost nepozorovaně kroužit nad potencio-
nálním cílem útoku po delší dobu z důvodu omezené kapacity paliva, fyzických potřeb
posádky a většího rizika sestřelení. Vysoká rychlost vylučuje jakoukoliv identifikaci cíle
pomocí senzorů a kamer, čímž se přenáší mnohem větší část odpovědnosti na práci
pozemních jednotek. Ty musejí zajistit dostatek informací důležitých pro spolehlivé
ověření a identifikaci cíle útoku, což se často neobejde bez nutnosti vyslání pozemních
průzkumných jednotek na nepřátelské území. To sebou nese vyšší riziko ztráty vlast-
ních jednotek.
Nasazení bezpilotního letounu nejen ke sběru informací potřebných pro provedení
legitimního útoku, ale také k jeho samotnému provedení se tak jednoznačně jeví, jako
výhodnější. Lze tedy říci, že bezpilotní letoun svými vlastnostmi a parametry umož-
ňuje naplnění kritérií kladených normami humanitárního práva pro rozlišování mezi
civilisty a kombatanty.
Dalším nezbytným principem humanitárního práva, který úzce souvisí s principem
rozlišování, je zásada
proporcionality
. Tato zásada vyjadřuje nutnost poměřovat mož-
né vedlejší civilní ztráty na jedné straně s vojenským přínosem prováděného útoku
na straně druhé. Princip proporcionality je obsažen v několika zněních Protokolu I:
čl. 51 odst. 5 písm. b), čl. 57 odst. 2 a) iii) a čl. 57 odst. 2) písm. b). Je nepochybné, že
vlastnosti bezpilotních letounů popsané výše, umožňují v mnohem větší míře naplnění
i zásady proporcionality v porovnání s pilotovanými letouny. Tedy i v tomto případě se
jeví bezpilotní letoun, jako ideální bojový prostředek.
Třetí klíčový princip humanitárního práva, princip
prevence,
je zakotven v čl. 57
Protokolu I. Ukládá stranám mezinárodního konfliktu povinnost neustálé ochrany ci-
vilního obyvatelstva a objektů civilního rázu. K tomu čl. 57 vyjmenovává tři konkrétní
preventivní opatření, která musí dodržet ten, kdo plánuje útok nebo o něm rozhoduje.
Jedná se o povinnost učinit vše možné, aby bylo spolehlivě ověřeno, že cílem útoku
nejsou civilní osoby ani objekty civilního rázu. Velitelé musí volit takové prostředky
a způsoby útoků, které zabrání resp. maximálně omezí náhodné ztráty na životech
civilistů a poškození civilních objektů. A v případě, že by ztráty na životech, zraně-
ní civilistů anebo poškození civilních objektů převýšilo konkrétní vojenskou výhodu,
útok nesmí být zahájen.
První požadavek klade důraz zejména na sběr informací, na základě kterých bude
vyhodnoceno, zda dojde k útoku. Tento sběr informací je v armádě založen na kombi-
naci tří hlavních zdrojů: zprávy zpravodajských služeb, sledování a pozorování –
ISR
.
32
32
Zkratka anglických výrazů inteligence, surveillance, reconnaissance – ISR.