SLP 09 (2015)

175

Legalita a legitimita Norimberského procesu

Pavel Maršálek

ͷ. Úvod

Norimberský proces, tj. soud s čelnými představiteli nacistického Německa a s ně-

kterými nacistickými organizacemi konaný před Mezinárodním vojenským tribuná-

lem v Norimberku ve dnech 20. listopadu 1945 až 1. října 1946, představuje jeden

z klíčových momentů poválečné právní obnovy. Reprezentuje její retribuční aspekt.

Šlo při něm o potrestání hlavních viníků války a nezměrného utrpení miliónů lidí.

Jednalo se často o postih těch, kteří se neštítili ničeho a přitom se domnívali, že jsou

beztrestní pro svoji funkci nebo plnění rozkazu. Tento proces znamenal vítězství spra-

vedlnosti nad jinak běžně dominující právní jistotou.

I když byl Norimberský proces progresivním okamžikem v právním vývoji, který

umožnil další rozvoj mezinárodního humanitárního práva, měl vedle četných obhájců

i kritiky. Z komunistických řad zaznívalo, že v něm sice byli odsouzeni viníci, kteří se

dopustili těžkých zločinů, ale nikoli skutečné příčiny – americký a britský imperialis-

mus, který umožnil vyzbrojení Německa.

V minulosti bylo a dnes je slyšet i další kri-

tiky, např. pravicově orientované popírače holocaustu, kteří namítají, že norimberský

soud neměl pravomoc soudit občany jiných států, že popřel základní právní principy

(zákaz retroaktivity, nezbytnou nezávislost, běžně uznávané principy dokazování atd.)

a že zkrátka ztělesňoval právo vítězů.

Nabízí se tedy otázka: jak to bylo s legalitou a legitimitou Norimberského procesu?

Následující řádky budou věnovány tomuto tématu. Bude zváženo opodstatnění tohoto

procesu, argumenty jeho obhájců i kritiků. Půjde o nepředpojatou analýzu, která ne-

bude jen rozborem ryze právním, ale i historicko-politologickým.

͸. Diskuze o Norimberském procesu

Je zajímavé, že když se někdy dnes setkáme s kritikou Norimberského procesu,

týká se pochybností jak o jeho legalitě, tak i legitimitě. Slyšíme a čteme, že se tento

proces ani neměl konat, že byl v rozporu s právními principy a že rozsudky v něm

vynesené byly příliš přísné. Prakticky vůbec nenarazíme na opačnou kritiku, která by

Norimberskému procesu vyčítala nadměrnou shovívavost, měkkost a nedůslednost

v postihu nacistických zločinců. Jen tu a tam se připomene, že k zproštění tří souze-

ných vlivných představitelů nacistického režimu asi nemělo dojít, že měli být soudcové

K poměru mezi spravedlností a právní jistotou viz RADBRUCH, Gustav.

O napětí mezi účely práva.

Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, ISBN 978-80-7357-919-7, s. 116 an., 120 an.

Norimberský proces. I. díl

. Praha: Orbis, 1953, s. 7. V tomto tvrzení se odrážela probíhající studená válka.

Viz např. SMREK, Juraj.

Inkvizičný Norimberský proces

[online]. 2010 [cit. 2015-01-16]. Dostupné na: