SLP 08 (2014)

aby způsobil kouřem škodu na území jiného nebo majetku či osobám na něm se nacháze-

jícím.

“

Komise pro mezinárodní právo (dále jen „ILC“) připravila návrh pro zajištění pre-

vence škod vzniklých z činností, které nejsou zakázány mezinárodním právem: „

Tyto

články se použijí na činnosti nezakázané mezinárodním právem, které sebou nesou rizi-

ko způsobení významné přeshraniční škody svými fyzickými důsledky.

“

Jejich hlavním

obsahem je následujících šest problematik: prevence přeshraničních škod, spolupráce

při prevenci značných škod a snížení rizik, výkon regulační kontroly ze strany států

činnosti na svém území prostřednictvím předchozího povolení, posuzování vlivu na ži-

votní prostředí, upozornění a konzultace.

Na tento návrh v roce 2006 ICL ještě navázala návrhem článků o Principech rozdě-

lení ztrát v případě přeshraniční škody vzešlé z rizikových činností.

Bohužel ani jeden z těchto návrhů není do dnešní doby přetvořen do podoby závaz-

né úmluvy. Stále se o nich jedná v OSN, ale zatím bez dalšího posunu.

Úmluva o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, ͷͿͿ͸)

Úmluva o biologické rozmanitosti si klade hlavní tři cíle: Ochrana biologické roz-

manitosti (ve smyslu rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto

organismy součástí), udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé a rovnocenné roz-

dělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů.

Díky této úmluvě jsou státy zodpovědné za zachování biologické rozmanitosti a udr-

žitelné využívání svých biologických zdrojů. Toto by měly respektovat i při schvalování

rozvojových projektů či jejich plánování. Mají povinnost zavést vhodné postupy hod-

nocení vlivů na životní prostředí u navrhovaných projektů a brát v úvahu možné eko-

logické důsledky těchto projektů a postupů. Tedy je zde vlastně stanovena povinnost

odpovídající povinnosti provést EIA. Na druhou stranu státy mají svrchované právo

využívat své vlastní zdroje, zároveň mají povinnost zajistit, aby jejich aktivity, či akti-

vity v rámci jejich jurisdikce, nezpůsobovaly škody na životním prostředí jiných států

nebo regionů, které nespadají pod žádnou národní jurisdikci. Opět je v úmluvě zakot-

vena maximální spolupráce s cílem zachování biologické rozmanitosti a udržitelného

rozvoje. Místní společenství a domorodé obyvatelstvo jsou úzce spjaty s biologickými

zdroji, v souvislosti s tím je zde zdůrazněna jejich role pro zachování biologické roz-

manitosti a povinnost v rámci své národní legislativy je respektovat, chránit a udržovat

jejich poznatky a postupy.

ŠTURMA, P.: Mezinárodní odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním prá-

vem, In: ČEPELKA, Č, JÍLEK, D. ŠTURMA, P..

Mezinárodní odpovědnost

. 1. vyd. Brno: Masarykova

univerzita, 2003, s. 124.

Srov. Komise OSN pro mezinárodní právo: Návrh článků k zabránění přeshraničním škodám z nebez-

pečných činností z roku 2001, čl. 1: „

The present articles apply to activities not prohibited by international

law which involve a risk of causing significant transboundary harm through their physical consequences

.“

(český překlad autorka).