14 / 68
14 |
Tescoma magazín
rozhovor
Pražský Bugsy’s Bar je ikonou české
barové scény a jméno
Václav Vojíř
,
který je jeho zakladatelem a majitelem,
znamená totéž ve světě barmanů.
text:
Radana Vítková |
foto:
Pavel Vítek
Život jako
koktejl
V
místě, kde sedíme zabořeni do kožených křesel
u rohového stolu, panoval před dvaceti lety čilý
stavební ruch. A bylo to dost bláznivé dobrodruž-
ství. Sen dvou kamarádů, rozhodnutých pořádně
to odbrzdit a vrátit Prahu mezi metropole, v nichž to žije.
„Byli jsme mladí kluci, chtěli jsme pracovat za barem
a rozhodli jsme se, že naučíme Pražany pít koktejly. Kdy-
bychom věděli, že je vlastně pít nechtějí, těžko říct, zda by-
chom do toho tehdy vůbec šli,“ vzpomíná na rozjezd
Bugsy’s Baru majitel Václav Vojíř. Se společníkem Zdeň-
kem Šulcem jej otevřeli na jaře 1995. Pár měsíců poté se
stal z baru doslova pražský fenomén a vzápětí vstoupil
do nejlepší společnosti, když se ocitl v prestižní ročence
Newsweeku The World’s Best Bars. Pražskému piano baru
amerického střihu, pojmenovaném po slavném mafiánovi,
se to povedlo jako jedinému ze střední a východní Evropy.
Mafián Bugsy skončil s kulkou v srdci.
Střílelo se tu někdy?
Ne, to zatím ne (smích). Ale já řeknu ne, a ono to přijde.
Takhle jsem jednou odpovídal, že jsme tu zatím neměli
záchranku a druhý den nám tu jedna dívka zkolabovala.
Tak doufám, že sem zítra nevtrhne někdo, kdo by si to
tu pletl s Divokým západem.
Napadlo by vás, když jste začínali, že tu jednou budete
rekapitulovat dvacet let v Bugsy’s Baru? A že ten podnik
udělá takovou díru do světa?
Bylo mi čtyřiadvacet, když jsme otevírali, a byli jsme
děsně mladí a naivní. Ale byli jsme si vědomi toho, že
podniky podobného druhu mají jepičí život. Jede pár let,
pak skončí. Netušil jsem, že ještě za dvacet let bude ten
podnik pořád jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě.
Vlastně... (smích) ... no teď mi to došlo, že jsem z toho
vlastně hrozně překvapenej.
Z čeho? Že Bugsy’s Bar pořád běží?
Na tomhle baru je krásný, že nejsou výjimkou večery,
kdy je polovina stolů obsazena hosty, kteří chodí od za-
čátku. Když jsem tu s dlouhými vlasy a s culíkem blbnul
za barem, tak seděli u stolu. Společně jsme poznávali ně-
které drinky, objevovali nové chutě. Pak se cesty rozděli-
ly, oni se ženili, stěhovali, byli úspěšní, krachovali, ale
na ten drink vždycky přišli sem. A dneska jsou tu zas.
To je úžasný.
Václav Vojíř
Zakladatel a majitel legendárního pražského Bugsy’s Baru, který vytvo-
řil v podzemí rohového domu v Pařížské ulici. Nyní jej vede dvacátým
rokem. Jeho nejoblíbenější drink je Negroni, dodnes nedoceněný,
byť je na světě už desítky let. Skvělý pro český jazyk, protože je silný,
hořký, krátký. Obsahuje gin, campari a červený vermut, má vyváženou
hořkosladkou chuť a přitommá sílu. Nic holčičího, je pro statný kluky,
kteří něco vydrží. Ale má kouzlo, vůni, barvu, chuť... To je pan drink,
který čeká na své objevení.