44 / 68
news
44 |
Tescoma magazín
S
panem Tomášem Baťou jsem se poprvé
setkal někdy počátkem roku 1992 v pro-
storách právě budovaného sídla společ-
nosti Baťa v Dlouhé ulici ve Zlíně. Jeho osob-
nost byla nepřehlédnutelná. Nejen s ohledem
na zářící bílé vlasy působil na mě jako slunce,
vyzařující zvláštní atmosféru, plnou pracovního
nasazení a odhodlání. Přestože v té době byly
prioritou otázky zajištění výroby a obchodu
a nikoliv právní, věnoval mi čas. Naše spolu-
práce se postupně rozšiřovala a mohutněla,
jako když z právě zasazeného stromku roste
pořádný strom. Byl mně celoživotním učite-
lem. Kdykoliv jsem mu předkládal jakékoliv
návrhy na řešení, neopomenul namítnout:
„A proč by druhá strana měla akceptovat prá-
vě toto řešení, proč by na to měla přistoupit?“
Vedl mě tak k přemýšlení nad problémy z více
úhlů pohledu, což se mně mnohokrát osvědči-
lo. Stejně tak jsem u každého nového projektu
mohl čekat otázku: „Kdo budou vaši zákazní-
ci?“ Vedl své spolupracovníky k tomu, že pro-
jekty mají šanci na úspěch jen tehdy, jsou-li
zajímavé pro cílovou skupinu. Byl ve spoluprá-
ci náročný, neznal profesní hranice a ptal se
pravidelně na všechno možné. Nesnášel, když
si člověk vymýšlel, respektoval však, že nikdo
nemůže vědět vše. Přestože byl tvrdým podni-
katelem, dbal celý život na etiku a slušnost
v podnikání a bytostně nesnášel jakýkoliv
šlendrián a zvláště pak korupci.
Otec brainstormingu
Miloval věcnou debatu u stolu; neustále podně-
coval přítomné, aby hledali nová a nová řešení
v projednávané věci. Označil bych jej za otce
brainstormingu. Ovšem běda, když se debata
stočila pro něho nepříjemným směrem, kam
nechtěl, kde si to nepřál – dal to ihned najevo.
Decentně, ale jednoznačně. Běda, když to zaní-
cený diskutér nepochopil. V tu chvíli neváhal
debatu definitivně utnout. Dokázal se však
k nepříjemnému tématu po čase znovu vrátit,
tentokrát z jím připravené pozice a strany.
Skvělý řečník
Byla radost pozorovat ho při jakémkoliv proje-
vu. Nikdy si žádnou řeč nepsal, vždy vystupoval
spatra, třebaže mě čas od času požádal o struč-
nou přípravu, obsahující základní teze sdělení.
Zpravidla mírně rozkročen, s jednou rukou
v kapse, dokázal vždy zaujmout posluchače jak
slovy, obsahem, tak i mimikou a gesty. Měl
schopnost odlehčit vážné situace. Když byla
v rekonstruované budově zlínského mrakodrapu
odhalována busta jeho otci, doprovázela událost
slavnostní, oficiální a na jeho vkus příliš vážná
atmosféra. Proběhly zdravice významných poli-
tických představitelů kraje a hutná nálada by se
dala krájet. V tu chvíli požádal neformálně o slo-
vo: „Víte, chtěl bych vás, jak tady stojíte, o něco
požádat. Nemohli byste mně, vzhledem k mému
úctyhodnému věku, už konečně přestat říkat
Tomáš Baťa junior?“ V tu chvíli spadla z přítom-
ných veškerá oficialita a náramně se bavili,
bylo veselo, což on měl moc rád.
Konec obuvnictví ve Zlíně
S bolestí sledoval, jak ve Zlíně umírá obuvnický
průmysl, věděl, že je to nezvratný proces. Ne-
smutnil nostalgicky, naopak od počátku burco-
val, že nahradit jej lze jen investicí do vzdělání,
vybudováním univerzity, protože jen vzděláním
a vzdělaností můžeme konkurovat světu. Proto
tak usilovně podporoval zlínskou univerzitu,
a to až do své smrti. Byl přesvědčen, že moder-
ní prototyp podniku musí vycházet z české
chytrosti. Když poprvé navštívil TESCOMU,
objevil v ní realizaci jeho prototypu. Vlastní
design, vlastní vývoj a výroba v zahraničí,
to bylo to, co oceňoval a dával za vzor.
Měl mezinárodní nadhled, založený na boha-
„Chcete-li
vybudovat
velký podnik,
vybudujte
nejdříve sebe.“
Tomáš Baťa jr.
Bata-Blyth Rosemarie
a Bata-Pignal Monica
v TESCOMĚ v roce 2011
Střípky
osobních vzpomínek JUDr. Stanislava Knotka