45 / 68
45
Tescoma magazín
|
„Jsem velice vděčný, že
jsem měl příležitost s „To-
míkem“ tak blízce a dlouho
spolupracovat. Nemohu
uvěřit, že naše spolupráce
před šesti lety skončila –
a když se tak nad tím za-
myslím, tak de facto ani
neskončila, nemohla skon-
čit. Pokračuje a bude po-
kračovat plněním jeho od-
kazu, ve všem, co budeme
dělat způsobem a ve pro-
spěch hodnot, které nám
za svého života vštěpoval.
Kniha vzpomínek je mým
malým poděkováním.“
tých znalostech a zkušenostech. Když jsem
mu jednou dramaticky líčil problémy naší po-
litické scény, jen suše odvětil: „Z těch vašich
problémů se svět nepodělá.“ A měl pravdu.
Měl jsem možnost společně s ním absolvovat
řadu jednání a schůzek, pokaždé to byla velká
inspirace a škola. Byl jedinečný ve schopnosti
vystihnout přesně a okamžitě podstatu věci.
Znal jsem jeho přání a tužby, osobní i podni-
katelské. Mnohé se mu za života splnily, mno-
hé nikoliv. Nejvíce ho asi lidsky mrzelo, že se
zlínští zastupitelé opakovaně nedokázali
dohodnout na přejmenování Domu umění na
Památník Tomáše Bati. Moc si to přál, považo-
val to za duchovní restituci a vyjádření úcty
k památce jeho otce, zakladatele Zlína.
Skromnost a pokora
V polovině devadesátých let jsme velmi ztěžka
rozbíhali obchod na Slovensku. Když už jsme
stáli před podpisem rozhodující dohody, vždy
do toho něco přišlo a ocitli jsme se zase na
začátku. On byl ale houževnatý a stále nás
povzbuzoval, abychom přidali a nedbali
na překážky. Jednou jsme se chystali na jed-
nání na některé ze slovenských ministerstev.
Pan Tomáš Baťa měl jet pohodlným vozem se
šoférem, ale přitočil se ke mně s tím, že pojede
se mnou, abychom si mohli cestou povídat.
Byl jsem potěšen a zároveň zaskočen, že ho
povezu jen v mé zánovní Škodovce zn. Favorit.
Povídám: „…ale já mám jenom favorita.“
On se na mě skoro pohoršeně podíval a odvě-
til: „A co, to nejezdí?“ A už seděl v autě.
Z vajíček smaženici uděláš
Jeho oblíbené rčení bylo: „Z vajíček smaženici
uděláš, ale ze smaženice vajíčka už ne.“ Pohří-
chu je mohl v našich podmínkách často po-
užít. Lze však říci, že on sám tento zázrak
svým způsobem dokázal. Velmi málo se u nás
doceňuje jeho úžasná pracovitost, vytrvalost,
houževnatost a genialita, která se projevila
mimo jiné i v tom, jak dokázal druhou světovou
válkou a nástupy komunismu rozvrácené ba-
ťovské světové podnikání nejen za nepředstavi-
telně obtížných podmínek zachránit a obnovit,
ale vybudovat z něj velké světové obuvnické
impérium, v jehož čele dlouhou dobu stál. Sám
to přičítal, jak to komentoval i ve Španělském
sále na Pražském hradě při oslavách jeho deva-
desátin, svým „valašským genům“.
Sportovec
Někdy z jara roku 1999, to mu bylo 85 let,
jsme společně zavítali na obchodní jednání
na Slovensko. Přivítal nás generální ředitel
jedné investiční firmy. Když viděl spálený
obličej pana Tomáše Bati, projevil lítost a ptal
se, co za neštěstí ho potkalo. Pan Baťa jen
suše odvětil: „To největší – vlastní blbost.
Lyžoval jsem ve třech tisících a zapomněl
jsem se namazat.“
Valašské kořeny
Miloval zemi, kde se narodil a kde až do svého
odchodu v roce 1939 vyrůstal a žil. Když rota-
riáni ze Zlína a Uherského Brodu pořádali
v roce 2006 první ročník „Návratů ke kořenům“
ve Vyškovci na Kopanicích, oblékl si s radostí
valašský kroj a byl z něj naráz pravověrný Va-
lach. Jeho dceru Monicu jsme oblékli do ko-
paničářského kroje ze Starého Hrozenkova
a tak tatínek s dcerou, oba v krásných lidových
krojích, spolu tancovali a veselili se při cimbá-
lové muzice. Svěřil se mi potom, že takový dá-
rek k narozeninám v životě nedostal a už ani
nedostane.
JUDr. Stanislav Knotek
advokát
Dvaadevadesátiletý Valach Tomáš Baťa
S dcerou Monicou v Kopanicích