8 / 68
neznáme. Ten jsem zažila poprvé tady v Čes-
ku. Takže bude červený, ale bude i bílý z muš-
kátu. To je vždycky pěkné.
Těšila jste se, že s otevřením domku u brány
vinařství ožije. Funguje to?
Určitě. Navíc u vody to vždycky víc žije. Tady
postupně vzniká riviéra, přístaviště menších
i větších lodí, je tu krásně. Je hezké dát do-
hromady třeba náměstí, ale tady je soutok
dvou velkých evropských řek, a to je nádhera.
O víkendu tu víno prodáváme, můžete tu se-
dět, degustovat. A pořádáme tu různé akce.
Například v únoru tu byli francouzští vinaři.
Každý rok mají na Hradě akci, na které se
představují nejlepší producenti z Bordeaux.
A na jeden den jezdí na Moravu. Ale letos
chtěli někam jinam, takže se rozhodli, že by
mohli sem k nám. Grilovali jsme, pila se naše
vína, bylo to bezprostřední a krásné.
Jaké víno jste podávali.
Na jaké jste nejvíc pyšná?
Pila se různá vína a musím říct, že ani
já nemám zvláštní oblíbence. Většinou
si je vybírám podle toho, co vařím. Jsem
vegetariánka a podle toho, co jím, mám
chuť na konkrétní víno.
Proč nejíte maso?
Přečetla jsem si knihu, jak se maso vyrábí.
V úvodu vás varují, máte-li strach, že pak bu-
dete vegetarián, tak ji nečtěte. Moje sestra se
mi smála a říkala – ty a vegetariánka? A dnes-
ka už ani ona nejí maso. Zato naše maminka,
stará dáma, ta už třetí den nemohla bez masa
být. Každý je jiný a sám si musí zvolit.
Já se takhle cítím líp.
Vaříte?
Začala jsem. V posledních letech.
Souvisí to s vegetariánstvím?
Ne. To souvisí s tím, že nemám kuchaře. Ale
zjistila jsem, že strašně ráda vařím. Dřív jsem
neuměla vůbec nic, ale baví mě to. A ještě víc
teď, když jsem vegetariánka, protože v restau-
racích je pořád problém dobře se najíst. Takže
nakoupím zeleninu a už v tu chvíli si říkám,
že by se z toho dalo uvařit tohle nebo tamto.
Baví mě jídla vymýšlet z toho, co mám právě
v lednici. Teď jsou dýně, tak to vařím vždycky
v podniku dýňovou polévku. S vínem.
Dáte recept?
Já vařím od oka, mám sice kuchařské knížky,
ale tohle je nejlepší. Teď se těším, že budu dě-
lat vinné želé. Z mladého svatovavřineckého.
Má krásnou barvu a má zajímavou chuť.
Je na prodej?
Je, ale je hned pryč. Vloni jsem udělala 100
sklenic, letos jich chci připravit 200. Ale po-
tom už toho mám plné zuby. Připravujeme je
v naší kuchyni s paní účetní. Chvíli musíme
počkat, je třeba, aby mošt měl tu správnou
chuť a barvu, ale ještě nekvasil.
Burčák z portugalu a muškátu, želé ze svato-
vavřineckého, kolik vlastně máte odrůd?
Jedenáct a teď jsme ještě něco dosázeli, takže
máme zhruba padesát hektarů. Změnili jsme
trochu sortiment, už nevyrábíme Ludmilu
a tak tomu přizpůsobujeme i výsadbu. Dosa-
zovali jsme Rulandské šedé, Rulandské bílé
a Chardonnay. To jsou odrůdy, které potřebu-
jeme na burgundské cuvée a děláme z nich
i sekty. Ty máme momentálně tři – Rulandské
modré jako klaret, Rýnský ryzlink a pak
Burgundské cuvée. Když není ročník na od-
růdové sekty, tak cuvée chceme mít vždycky.
Sekty mají tady na Mělnicku navíc
dlouhou tradici...
Odtud pochází nejstarší sekt u nás. A pokud
nejde jen o vína s bublinkami, ale mají svůj
charakter, tak jsou moc zajímavá.
Když jsem tu byla před čtyřmi lety a ptala se
na další plány, řekla jste, že rozvod (bývalým
manželem je Jiří Jan Lobkowicz, pozn. aut.)
ještě není u konce. Ať přijdu za pět let. Jsem
tu o něco dřív, takže – vaše plány?
Ale ono to pořád ještě neskončilo. Přijďte
zase za pět let (smích). Samozřejmě mám plá-
ny. Chci dělat verjus (šťáva z nezralých hroz-
nů), nechávám si lisovat olej, část k jídlu, část
na masáže. A teď se snažím vyrobit parfém.
Dala jsem se dohromady s jednou profesionál-
kou ve Švýcarsku, už rok na něm pracujeme.
Souvisí nějak s vínem?
Určitě. On je to můj dlouhodobý sen. A jed-
nou jsem se dočetla o téhle ženě. Vyrábí
alpské vůně a zjistila jsem, že bydlí kousek
od mé mámy. Je vystudovaná chemička,
profesionálka. Napsala jsem jí, že jsem vinař-
8 |
Tescoma magazín
rozhovor
Baví mne jídla
vymýšlet z toho,
co mám právě
v lednici. Teď
jsou dýně,
tak to vařím
vždycky dýňo-
vou polévku.
S vínem.