78 / 610
76
volává četné diskuze, zda není v rozporu s ústavním pořádkem, zejména pak s LZPS.
Je možné důvodně uvažovat nad zásahem do práva na soukromý a rodinný život a dále
také do práv dítěte, konkrétně pak do práv majetkových a dědických. Nejvíce je řešena
otázka diskriminace z důvodu sexuální orientace.
Právě otázku diskriminace v kombinaci se zásahem do práva na soukromý a rodinný
život řeší četná judikatura, se kterou jsme se v práci seznámili a došli jsme k závěru, že
velmi záleží na právní úpravě daného státu, proto danou judikaturu nelze s přesností
aplikovat na stát, kde existuje jiná právní úprava osobního statutu homosexuálů. Dle
názoru autorky je těžké dojít k jednotnému závěru v této problematice, jelikož LSPS
sice přiznává právo na rodinný život, avšak to neznamená, že přiznává právo na adopci.
Opačný názor však autorka zastává v otázce diskriminace na základě sexuální orienta-
ce, ke které dle jejího názoru jednoznačně dochází. Nesouhlasně pohlíží i na argument
podporující zákaz adopce − například ze strany podporovatelů petice proti novele zá-
kona. Tímto argumentem je, že homosexuálové, potažmo registrovaní partneři nejsou
schopni vytvářet rodinné prostředí, navíc dle jejich názoru si děti nedokážou správně
uspořádat rodinné role, pokud budou vyrůstat v homoparentní rodině. Avšak k tomu,
že dítě vychovávají dva jedinci stejného pohlaví, dochází zcela běžně. Pokud spolu
partneři nejsou registrováni, nic nebrání tomu, aby si jeden z nich dítě osvojil a vycho-
vával ho se svým partnerem ve společné domácnosti, stejně tak v případě pěstounské
péče, kterou zákon dovoluje. Podle autorčina názoru, tak účel, za nímž je zákaz adopce
oběma partnerům ustanoven, není naplněn. Omezená práva a povinnosti, která k dí-
těti má druhý partner, reps. oba, jedná-li se o pěstounství – oslabuje i právní jistotu
dítěte a jeho vztahy k rodině, v níž žije.
Další otázkou je, zda lze vůbec hovořit o rodině, podle autorčiných závěrů ano, byť
ne zcela, jelikož na základě judikátu Schalk a Kopf vs. Rakousko jsou homosexuální
páry schopny vytvářet rodinné prostředí, přesto se však nejedná o tradiční model ro-
diny. Návrh novely lze tedy považovat za jistý kompromis mezi adopcí dítěte z insti-
tucionální péče a osvojením biologického dítěte partnera. Navíc právní úprava, která
by povolila adopci registrovanými partnery, by byla pro dítě co do jeho práv (dědictví,
rodinné vztahy – z toho plynoucí práva a povinnosti mezi příbuznými) přijatelnější
a nepoškozovala by jej.
Na otázku zda registrované partnerství je rovno manželství, či běžnému heterose-
xuálnímu partnerství, lze odpovědět, že ani jedno, ani druhé není zcela správně. Je to
institut kombinující jejich prvky, částečně se tedy blíží k partnerství, v jiných otázkách
je řešeno stejně jako manželství, avšak dle autorčina názoru jej lze spíše připodobnit
k hodnotám a významu manželství, třeba jen pro to, že oba instituty upravují statuso-
vou otázku a vytváří podobná práva a povinnosti mezi partnery.
Závěrem je nutné poznamenat, že v povolení adopce registrovaným partnerům by
neměl být primárním cíl spatřován v rozšíření práv další menšiny, ale ve snaze zajistit
dětem, které nemají rodinu, aby byly vychovávány lidmi, byť homosexuálně orien-