74 / 610
72
téměř žádná práva a povinnosti. Takovýto partner je v postavení partnera svého biolo-
gického rodiče. Vytváří se zde určitá právní nejistota pro dítě, jelikož v případě, že by
došlo ke smrti osvojitele, resp. biologického rodiče (za situace, že by druhý biologický
rodič nemohl či nechtěl dítě do své péče), mohlo by dojít i k situaci, že by se dítě dosta-
lo např. do dětského domova. Je však velmi pravděpodobné, že by v takovém případě
český soud rozhodl, že opatrovníkem bude druhý z partnerů, tudíž by mohl vychová-
vat dítě sám, popřípadě by nebránilo nic tomu (až na složitý proces), aby se stal ná-
sledně i osvojitelem dítěte (viz § 843 NOZ, opětovné osvojení osvojence). K tomu lze
dojít per analogiam ke komentáři k § 800,
57
kde je řečeno, že „
Za manžela, tedy nikoli
za osaměle žijící osobu, je třeba považovat i pozůstalého manžela po rodiči dítěte“
. Nelze
tedy hovořit o tom, že by vždy nastala situace, kdy by dítě bylo z rodiny vytrženo.
Podobný problém vytváří tato úprava ve chvíli, kdy by se dítě dostalo do nemocnice
či by bylo nutné svolení rodiče či osvojitele k zákroku (např. lékařskému) a ten by
byl např. na služební cestě, během té doby by se o dítě staral druhý z partnerů, který
by však takový souhlas udělit nemohl. Dalším důsledkem, který z této právní úpravy
vzniká, je skutečnost, že dítěti je „upřena“ možnost na projev vůle, ke kterému by mělo
být přihlíženo. Za situace, že by pěstouni požádali o osvojení dítěte staršího 12 let.
58
Homoparentní rodiny jsou schopny dle výzkumů vytvářet rodinné prostředí, tedy dítě
může být se svými dvěma tatínky či maminkami spokojené, přesto však nebude moci
být jimi osvojeno, byť by si to výslovně přálo.
Zákaz adopce těmito páry je pro to, aby byl zachován tradiční model rodiny, který
by byl v případě povolení osvojení registrovanými partnery narušen. Avšak otázkou je,
zda k jejímu narušení nedochází i v současné době, když dítě de facto v homoparentní
rodině vyrůstá, ať už v pěstounské péči či u svého osvojitele, který vede společnou
domácnost se svým neregistrovaným partnerem, kde na dítě dopadá stejný vliv co
do vzorců chování a rozdělení rolí
matka
a
otec
.
Navíc současná úprava dává možnost obcházet ji, a to tak, že homosexuální (ať re-
gistrovaní či neregistrovaní) partneři si biologickou cestou pořídí dítě, které následně
mohou získat do své péče – např. tím, že druhý biologický rodič nebude schopen dítě
zajistit či o něj nejeví zájem. Tedy mohou jej vychovávat. Stejný problém, možná pak
o to větší, vznikne ve chvíli, kdy bude přijata novela tohoto zákona. Jelikož přesně
takto vzniklé děti budou moci být osvojeny druhým z partnerů, což rozhodně není
cíl zákonodárce. Stejně tak, avšak již bez možnosti obcházení novely může docházet
k situaci, že před tím, než se partneři registrují, si jeden z nich, popřípadě oba – každý
zvlášť – osvojí dítě a následně se bez překážky registrují. Jediný, kdo na tom může být
následně „omezen“ či poškozen na svých právech je právě ono osvojené či biologické
dítě, a to z výše uvedených důvodů. Je tedy těžké zvolit mezi tím, zda se zachová tradič-
57
Občanský zákoník: komentář
. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer
ČR). ISBN 978-80-7478-369-2., str. 349.
58
Právě od 12 let je možné přihlédnout k přání dítěte.