71 / 124
69
ZÁVĚR
Třebaže v současné západní společnosti (ale pod vlivem globalizace a mezinárodních
instrumentů stále více i v jiných částech světa) hrají lidská práva zásadní roli, není je-
jich pojem prostý sporů a nejasností. Není tomu jen kvůli rozdílné terminologii (lidská
práva, základní práva, základní svobody, apod.), která se používá v různých ústavních
a mezinárodních dokumentech. Na ně přirozeně navazuje i teoretický diskurs lidských
práv v mezinárodním a vnitrostátním právu. V terminologii se promítají nejen různé
právní tradice jednotlivých zemí, ale především různá právně filozofická a teoretická
východiska.
Zdůrazňování přirozenoprávního původu lidských práv je poměrně rozšířené a uzná-
vané. Z historického pohledu ovšem dává plně smysl v kontextu euroatlantické civilizace
a právních řádů, které z ní vyrůstají. To se týká též mezinárodněprávní úpravy, která je
sice mladší než ústavní listiny lidských práv, ale vychází ze stejných evropských kořenů.
Současné obecné mezinárodní právo, které považuje ochranu lidských práv za jeden ze
základních cílů, ovšem nemůže spoléhat jen na eurocentrické koncepce.
Z pohledu mezinárodního práva můžeme hovořit o pozitivizaci lidských práv, pro-
tože nejpozději po 2. světové válce se lidská práva, jejich mezinárodní katalogy, stávají
součástí platného mezinárodního práva. Kromě komparace různých národních tradic
představuje pozitivní mezinárodněprávní úprava argument k legitimizaci univerzality
lidských práv. Na rozdíl dříve rozšířené teorie tří generací lidských práv, dnes převládá
koncepce obsažená ve Vídeňské deklaraci (1993), podle které všechna lidská práva jsou
univerzální, nedělitelná a vzájemně podmíněná a propojená.
Kromě platné právní úpravy a teorií jsou lidská práva také předmětem politiky.
Lidská práva již nejsou součástí vnitřních věcí státu, takže jejich dodržování a podpora
představuje legitimní zájem pro ostatní státy a mezinárodní organizace. Problematická
tak je pouze selektivní politika lidských práv, která je uplatňovaná pouze vůči někte-
rým státům, nebo zakrývá jiné politické zájmy.
Jiným problémem lidských práv je jejich inherentní neurčitost, vyplývající z jejich
obecné povahy, možného střetu různých práv a přípustných omezení. K odstraňování
neurčitosti lidských práv dochází cestou interpretace, zejména pak v judikatuře. Různé
teorie lidských práv pak hrají klíčovou roli v procesu jejich interpretace.
Dalším aktuálním problémem je rozšiřování ochrany lidských práv cestou přijí-
mání nových dokumentů, včetně regionalismů, jako v rámci Evropské unie. Přijetí
Listiny základních práv EU je takovým příkladem. Samotná Listina však nerozšiřuje
oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou
pravomoc či úkol pro Unii. Zejména nezavádí žádný nový kontrolní mechanismus.
i daní jsou hrazeny dávky, služby či jiná plnění poskytovaná ze sociálního pojištění hostitelského státu.
Finanční participace cizinců z nečlenských států EU na financování sociálního systému hostitelského
státu je zvláště vítaná zejména dnes vzhledem k neradostnému stavu veřejných financí prakticky ve všech
členských státech EU.