VI. konference SVOČ PrF UK 2013 doktorandi

prostřednictvím internetu, pak pachatel (uživatel) musí využít poskytovatele/é služeb

informační společnosti, jenž by mohlo dospět do účastenství na trestném činu.

2. Základní pojmy a právní úprava

Služby informační společnosti a jejich poskytování v dnešní době představují sou-

část každodenního života, a to jak v oblasti soukromoprávní, tak i v oblasti veřej-

noprávní. Na předním místě je nutné vymezit postavení tohoto segmentu z hlediska

společnosti a jimi uznávaných hodnot společenského řádu ve spojitosti s uplatněním

řádu právního. Není pochyb o tom, že normativní systém na vztahy existující ve spo-

jitosti s informačními technologiemi v nejširším možném chápání dopadá, a to zejmé-

na s ohledem na jejich masovost (přístupnost) a vlastnosti (anonymita, neomezenost,

neohraničitelnost a snadnost zpřístupnění jednotlivých interakcí mezi zúčastněnými

subjekty). Základem pro pochopení institutů a vazeb je vymezení základních pojmů,

jejichž význam není z laického pohledu, tj. bez odborných znalostí nebo vědomosti

o informačním prostředí, na první pohled zcela patrný. Pojmy je současně nutné vylo-

žit ve smyslu příslušné právní úpravy, která na dané vztahy dopadá.

2.1 Informační společnost

V nejjednodušším pojetí můžeme informační společnost vymezit jako společnost,

která využívá informační technologie, přičemž tyto zasahují do sféry osobnostní, vol-

nočasové, ekonomické, pracovní apod. Tyto sféry pak reflektují sociální povahu zá-

kladních práv, resp. odrážejí fakt, že jednotlivec žije ve společenství a vstupuje s ostat-

ními jeho členy do komunikace, přičemž skrze své chování, ba dokonce skrze své

samotné bytí, ovlivňuje ostatní členy společenství.

Informační společnost bývá defi-

nována spíše skrze její charakteristické rysy. Základem její podstaty je využívání digitál-

ního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává

významná ekonomická aktivita, která jednak prostupuje tradičními ekonomickými či

společenskými aktivitami a jednak vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které pod-

statně ovlivňují charakter společnosti, vše za využití prvků moderních informačních

technologií a digitálních komunikací.

V této souvislosti nelze opomenout prosvítání

konceptu práva na informační sebeurčení, které je pojímáno jako jedno ze základních

práv jednotlivce, konkrétně práva na soukromí, kdy každý má právo rozhodnout podle

vlastního uvážení, zda, popř. v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností

mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným sub-

jektům.

V modifikované podobě pak můžeme uvedenou premisu aplikovat rovněž

Nález Ústavního soudu ČR , sp. zn. II.ÚS 171/12 ze dne 15. 5. 2012, bod 19. Dostupný z

usoud.cz.

Zlatuška, J.

Informační společnost. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 1998, roč. VIII, č. 4, s. 1.

Dostupné z

Srov. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl.ÚS 24/11 ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. Pl.ÚS 24/10 ze dne

22. 3. 2011, sp. zn. II.ÚS 171/12 ze dne 15. 5. 2012. Dostupné z