45 / 268
43
respektu k MHP a ochraně znaků uznaných Ženevskými úmluvami a jejich dodatko-
vými protokoly. V rámci mezinárodní působnosti poskytují pomoc obětem ozbroje-
ných konfliktů, přírodních katastrof a jiných mimořádných situací, a to prostřednic-
tvím národní společnosti zasažené země, MVČK či MF ČK&ČP.
Národní společnosti mají získávat občany svých států pro podíl na poslání Červeného
kříže a vytvářet rámec pro práci dobrovolných členů tak, jak navrhl Dunant při vzni-
ku Červeného kříže; z hlediska vnitrostátního práva proto představují sdružení svých
členů,
41
z hlediska mezinárodního práva je „národní společnost ve smyslu Ženevských
úmluv“ specifickou entitou, jejíž postavení tyto úmluvy formálně uznávají.
Jak bylo uvedeno, jsou národní společnosti pomocnými organizacemi veřejné sprá-
vy (vlád) na poli zdravotním, sociálním a humanitárním. Jejich povahou a vztahem
k vlastnímu státu se zabývá řada rezolucí Mezinárodních konferencí ČK&ČP, z po-
slední doby uveďme např. rezoluci
Specifická povaha Mezinárodního hnutí ČK&ČP
a role národních společností jako pomocníků veřejné správy na humanitárním poli,
42
která
tuto otázku vykládá z pohledu mezinárodního práva a Statutu Mezinárodního hnutí
ČK&ČP.
Předpokladem pro to, aby daná organizace mohla být považována za národní spo-
lečnost je její uznání Mezinárodním výborem ČK, který je podmiňuje uznáním vládou
dané země, v němž vláda prohlásí, že bude respektovat postavení této organizace jako
národní společnosti ve smyslu Ženevských úmluv. Podmínky pro uznání vymezuje
čl. 4 Statutu Hnutí ČK&ČP, rozhodnutí o uznání je věcí volného posouzení žádosti
nově vzniklé či rekonstituované národní organizace Mezinárodním výborem ČK. Mezi
desíti podmínkami je např. požadavek, aby národní společnost působila na území ne-
závislého státu, na němž platí Ženevská úmluva I, a dále již zmíněné uznání národní
společnosti ze strany vlády její země.
43
Nepsaným pravidlem je, že ve své praxi MVČK
rozlišuje uznání národní společnosti
de facto
a
de iure
, kdy uznáním de facto se ro-
zumí navázání kontaktu a uzavření ad hoc smluv o spolupráci; k tomuto opatření
sahá MVČK zejm. v případě, kdy národní společnost vznikla na území, kde probíhá
ozbrojený konflikt.
V oblasti aplikace MHP jsme již uvedli, že národní společnosti mají svůj podíl na jeho
diseminaci, k čemuž ve spolupráci s MVČK vydávají publikace, organizují kurzy a spo-
lupracují se státními orgány i dalšími aktéry. V případě ozbrojených konfliktů působí ná-
41
Např. v ČR jde o spolek.
42
Rezoluce 2/2007 30.Mezinárodní konference ČK&ČP, elektronicky dostupné na
http://www.cerveny-
kriz.eu/cz/119/XXX_MKCK.pdf[cit. 31. 1. 2015].
43
První ze zmíněných podmínek může být zdrojem problémů; bylo tomu tak např. v případě Palestinského
ČP, který MVČK uznal až v r. 2006, a to po té, co jej o to rezolucí požádala XXX. Mezinárodní konferen-
ce (2006). MVČK vyšel z takto vysloveného názoru mezinárodního společenství a – aniž by jakkoli ko-
mentoval jednotlivé podmínky – palestinskou společnost uznal. Učinil tak současně s uznáním izraelské
společnosti, které do přijetí III.dodatkové protokolu k Ženevským úmluvám bránila jiná z 10 podmínek,
a to požadavek užívat znak uznaný Ženevskými úmluvami, což do té doby byl jen červený kříž, červený
půlměsíc a červený lev a slunce.