SLP 09 (2015)

ͺ. Národní společnosti Hnutí ČK&ČP

Jak jsme již zmínili, je od roku 1863 Mezinárodní Červený kříž tvořen Mezinárodním

výborem ČK a národními společnostmi, které, jakožto autonomní národní buňky této

asociace, začaly být zakládány bezprostředně po založení Červeného kříže v říjnu 1863.

Jednota užívaného znaku a názvu, kterým byl od počátku červený kříž na bílém

poli, byla narušena již ve 2. polovině 70. let 19. století, kdy Turecko (a jeho národní

společnost) odmítlo v ozbrojeném konfliktu se Srbskem a Ruskem užívat tohoto znaku

a názvu.

Toto se později rozšířilo i na jiné národní společnosti s tím, že krom symbolu

červeného půlměsíce (který byl mezinárodním právem i statutem Mezinárodního ČK

uznán) byla snaha užívat celou řadu jiných symbolů. Spolu s červeným půlměsícem

z nich byl v roce 1929 uznán pouze červený lev a slunce (užíval jen Irán, ten však

po islámské revoluci od jeho užívání upustil) a až roku 2006 změna Statutu meziná-

rodního hnutí ČK&ČP umožnila, aby se národní společností Hnutí ČK&ČP stala

izraelská Společnost Davidovy hvězdy (ovšem s tím, že symbol Davidovy hvězdy musí

být, v souladu s Dodatkovým protokolem III k Ženevským úmluvám, vložen do stře-

du tzv. červeného krystalu).

V současnosti existuje 189 uznaných národních společností, přitom cca 80% z nich

užívá znak a název Červeného kříže, jedna Davidovu hvězdu a zbylé znak a název

Červeného půlměsíce, krom názvu a znaku však mezi nimi není rozdílu, všechny jsou

součástí téhož Mezinárodního hnutí ČK&ČP a řídí se jeho statutem. Znak a název

národní společnosti není jen její vlastní volbou, neboť musí následovat znak, který

si příslušný stát v souladu s Ženevskou úmluvou I a Dodatkovým protokolem III

k Ženevským úmluvám zvolil pro ochranu svého zdravotnického personálu.

Podle Statutu Hnutí ČK&ČP

představují národní společnosti svým členstvem

a dobrovolníky

„personální zdroj“ Hnutí ČK&ČP a ve své činnosti, v souladu se svý-

mi vlastními statuty (musejí být v souladu se Statutem mezinárodního hnutí ČK&ČP)

a národní legislativou a ovšem též Základními principy ČK&ČP, naplňují poslání

Hnutí ČK&ČP. Přitom podporují veřejnou správu při plnění jejích humanitárních

úkolů a spolupracují s ní v prevenci nemocí, zlepšování zdraví, předcházení lidskému

utrpení, a to prostřednictvím svých vlastních výchovných, zdravotních a sociálních

programů; v součinnosti s orgány veřejné správy poskytují pomoc obětem ozbroje-

ných konfliktů, jak předvídají Ženevské úmluvy, a přírodních katastrof a jiných mi-

mořádných situací, dále pak šíří mezinárodní humanitární právo a Základní principy

ČK&ČP a napomáhají při tom svým vládám, s nimiž dále spolupracují při zajišťování

V Království českém již v r. 1868.

Ačkoli bylo smluvní stranou Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných v polních armádách (1863)

a mělo ustavenu národní společnost ČK.

Viz čl. 3 Statutu.

Pod pojmem dobrovolník se rozumí nižší stupeň vazby k národní společnosti než u člena, znamená de

facto osobu podílející se na činnosti ČK, ale nikoli na jeho správě; často se tyto dvě kategorie příliš neroz-

lišují a hovoří se jen o dobrovolnících (

volunteers