SLP 09 (2015)

Mezinárodní konference ČK&ČP jsou významným fórem zejména v oblasti rozvo-

je a implementace mezinárodního humanitárního práva představujíce setkání smluv-

ních stran jeho základního kodexu spolu s MVČK, jako významnou institucí pracu-

jící k naplňování a porozumění MHP (ostatně samy Ženevské úmluvy institut shro-

máždění svých smluvních stran neupravují – s výjimkou mechanismu revize Přílohy

I Protokolu I, o identifikaci).

͸. Základní principy Červeného kříže a Červeného půlměsíce

V preambuli Statutu Mezinárodního hnutí ČK&ČP jsou vyjádřeny tzv. Základní

principy ČK&ČP. Jak již název napovídá, jde o základní zásady, kterými se všechny

složky Hnutí ČK&ČP ve své činnosti řídí. Podle jednacího řádu Mezinárodní kon-

ference nelze předkládat návrhy, které by jim protiřečily, a nepřípustná jsou obecně

všechna vystoupení účastníků konference odporující těmto principům.

Základní principy ČK jsou

de facto

staré, jako Červený kříž sám.

Uveďme je

ve znění přijatém XX. mezinárodní konferencí ČK (Vídeň, 1965): humanita, nestran-

nost, neutralita, nezávislost, dobrovolnost, jednota, světovost.

Humanita s nestranností jsou pokládány za principy ústřední. Podle principu hu-

manity

je posláním Červeného kříže na národní i mezinárodní úrovni předcházet

lidskému utrpení ve všech jeho formách, nebo je alespoň zmírňovat, chránit životy,

zdraví a respekt k lidské bytosti, prosazovat přátelství, spolupráci a trvalý mír mezi ná-

rody. Princip nestrannosti zapovídá jakékoli nepříznivé rozlišování založené na státní

příslušnosti, vyznání, třídě či politickém přesvědčení a při mírnění lidského utrpení

ukládá řídit se pouze naléhavostí stavu daného jedince.

den před zahájením). Z těchto důvodů byla v 90. letech opuštěna praxe konat konference v různých

zemích a počínaje XXV. (1995) se všechna další zasedání konference konají v Ženevě, kam je také svolána

i XXXII. na rok 2015. Naopak v roce 2006 (tedy o rok dříve) byla svolána XXIX. konference do Ženevy

z důvodů úpravy Statutu v reakci na přijetí III. dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám.

Pomineme-li konference Vysokých smluvních stran IV. Ženevské úmluvy, představuje významnou „vý-

jimku“ Mezinárodní konference o ochraně obětí válek konaná v r. 1993 v Ženevě. Byla svolána švýcar-

skou vládou (jako depozitářem Ženevských úmluv z 12.8.1949) a krom vysokých smluvních stran úmluv

na ni byl pozván také MVČK spolu s MF ČK&ČP. Tato konference měla být náhradou za zrušenou

budapešťskou Mezinárodní konferenci ČK&ČP (národní společnosti se považovaly za zastoupené účastí

Federace), neboť – zejm. vzhledem ke konfliktu na Balkáně – MVČK cítil potřebu projednat řadu huma-

nitárních otázek.

První soubor principů formuloval již G. Moynier, jeden z pětice zakladatelů Červeného kříže.

Závaznost principů pro všechny složku Hnutí ČK&ČP je zřejmá z jejich vtělení do Statutu. Ovšem

znamenají závazek i pro státy, které nejen že nesmí ovlivňovat složky Hnutí ČK&ČP, aby se od nich

odchýlily, ale také, jak nalezl Mezinárodní soudní dvůr (v rozsudku

Military and Paramilitary Activities in

and against Nicaragua

, 1986), musejí i ony při poskytování humanitární pomoci, která nemá být zásahem

do vnitřních záležitostí přijímající země, tuto pomoc poskytovat v souladu s uvedenými principy.

Srov. Preambule Statutu Mezinárodního hnutí ČK&ČP, Statutes of the International Red Cross and Red

Crescent Movement, in

Handbook of the International Red Cross and Red Crescent Movement,

op. cit.

v pozn. č. 5.