41 / 200
39
ků“
12
byla publikována v roce 1985.
13
Podle ní se jedná o osoby, které byly donuceny
dočasně nebo trvale opustit místo jejich tradičního života kvůli významné environmen-
tální degradaci (způsobené přírodními nebo antropogenními procesy), která ohrožovala
jejich existenci a/nebo závažně ohrožuje kvalitu jejich života.
14
Pozdější definice „envi-
ronmentálních uprchlíků“ z 90. let uvádí, že se jedná o lidi, kterým jejich domovská ob-
last už nadále nemůže zajistit bezpečné živobytí kvůli suchu, půdní erozi (dezertifikaci)
a dalším environmentálním problémům. Ne všichni tito migranti opustí svou zemí,
mnoho z nich zůstane „vnitřně přesídlených“ s malou nadějí na dohledný návrat.
15
Je
potřeba zdůraznit, že autoři zmíněných definic jsou svou profesí akademičtí environ-
mentalisté.
I když celá řada expertů na migraci souhlasí s hlavní myšlenkou konceptu environ-
mentální migrace, to znamená, že environmentální změny nebo přírodní katastro-
fy mohou být důležitým faktorem v rozhodování migrovat, obecně jsou však velmi
skeptičtí právě ke konceptu „environmentálních uprchlíků“. Podle nich je tento pří-
stup neužitečný a nepraktický.
16
Další autoři
17
argumentují tím, že jsou to především
ekonomické příčiny, které stojí za environmentální degradací způsobující migrační
procesy. V tomto kontextu Massey, Axinn a Ghimire
18
poukazují na fakt, že nedosta-
tek konsenzu ohledně environmentálních dopadů na migraci způsobuje nedostatek
spolehlivých dat. Bilsborrow a Henry
19
tuto situaci vysvětlují tím, že vztahy mezi mig-
rací a životním prostředím jsou mimořádně komplikované a komplexní. Podle nich je
12
Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, resp. Protokolu z roku 1967 (dokument
mezinárodního práva) může být uprchlíkem pouze osoba, která je nucena překročit mezinárodní hranice
kvůli opodstatněnému strachu z perzekuce na základě rasy, víry, národnosti, politického názoru nebo
členství v určité sociální skupině. Pojem „environmentální uprchlík“ tak neodpovídá mezinárodním ani
národním konvencím a lidé, kteří museli opustit své domovy z důvodu environmentální změny tak ne-
mají nárok na azyl ani na potřebnou ochranu. Z odborného hlediska je tedy mnohem přesnější používat
více neutrální termín „environmentální migrant“, namísto pojmu „environmentální uprchlík“, v němž
už je obsažen aktivistický prvek snahy změnit přístup mezinárodního společenství k těmto lidem.
13
EL-HINNAWI, E. Environmental refugees, op. cit., s. 4.
14
Tamtéž.
15
MYERS, N. Environmental refugees in a globally warmed world, op. cit., s. 752.
16
Například HOMER-DIXON, T. Environmental Scarcity and Global Security. Headline Series No. 300.
New York: Foreign Policy Association, 1993. BLACK, R. Environmental refugees: myth or reality? New
Issues in refugee Research. Working Paper No. 34, March 2001, s. 1. CASTLES, S. Environmental change
and forced migration: Making sense of the debate. New Issues in Refugee Research. Working Paper No. 70.
Geneva: United Nations High Commissioner for Refugees, 2002, s. 2.
17
Za všechny například SUHRKE, A. Pressure Points: Environmental Degradation, Migration and Conflict.
Paper prepared for the workshop “Environmental Change, Population Displacement, and Acute Conflict”,
the Institute for Research on Public Policy in Ottawa in June 1991. Publikováno 1993, s. 6.
18
MASSEY, D. S., AXINN, W.G., GHIMIRE, D.J. Environmental change and out-migration: evidence
from Nepal. In: Population and Environment, 2010, 32(2), s. 111.
19
BILSBORROW, R. E.; HENRY, S. J. F. The use of survey data to study migration-environment relation-
ships in developing countries: Alternative approaches to data collection. In: Population and Environment,
2012, 34 (1), s. 137.