7 / 200
5
ÚVODNÍ SLOVO
Eliška Flídrová, Věra Honusková, Linda Janků
1
Váleční migranti či environmentální utečenci. Skupiny osob, jejichž status není sou-
časným mezinárodním právem nikterak upraven. Dnes jsou to migranti. Mohou ale
být, s ohledem na to, že potřebují ochranu, zítra uprchlíky? Mohou být v budoucnu
podřazeni pod definici uprchlíka, anebo je možné, že se v mezinárodním právu for-
muje nějaká smluvní odpověď reflektující potřebu úpravy jejich postavení, či se o ní
alespoň debatuje? Jak můžeme tyto skupiny osob, námi nazvané jako „nepravé“ uprch-
líky, definovat, a jakým způsobem k nim současné mezinárodní právo přistupuje? Jaké
právní postavení (případně ochranu) jim současné mezinárodní právo nabízí? Hledání
odpovědí na tyto a další související otázky je cílem této publikace. Na hledání odpovědí
se v ní podílejí autoři působící v mnoha oblastech práva, někteří pocházejí z akademické
sféry, jiní jsou soudci, další pracují ve státní správě či v neziskovém sektoru. Právě tato
rozmanitost umožňuje nahlédnout zkoumanou problematiku tak důkladně, jak jí náleží.
Kniha je rozdělena do pěti částí. V první části (I.) se Věra Honusková zabývá problé-
mem existence osob, které potřebují ochranu, ale nenaplňují definici uprchlíka, a vyme-
zuje samotný termín „nepravý uprchlík“ a jeho význam. Přibližuje také, jaké možnosti
ochrany dává nepravým uprchlíkům současné mezinárodní a evropské právo. Její stať
téma ukotvuje a dává základy pro další zkoumání v kapitolách, které následují.
Další dvě části publikace (II. a III.) jsou obsáhlejší a přímo se věnují jednotlivým
skupinám migrantů, které by bylo možné pod pojem „nepraví“ uprchlíci zahrnout.
Tito „nepraví“ uprchlíci jsou v nich rozděleni do dvou skupin, a sice na environmen-
tální uprchlíky (druhá část), a válečné uprchlíky (třetí část).
Úvodem druhé části je představena typologie environmentálních migrantů a rela-
tivně nově zkoumaný fenomén environmentální migrace obecně, jež vymezuje stať
Roberta Stojanova, Ilana Kelmana a Barbory Duží. V následujícím příspěvku si Karolina
Žákovská klade otázku, které z environmentálních migrantů lze považovat za „nepravé
uprchlíky“, a zamýšlí se nad jejich postavením a ochranou v mezinárodním právu.
Ve svých úvahách de lege ferenda přitom dochází k závěru, že univerzální kvaziuprch-
lická úprava nemusí být v tomto případě tím nejvhodnějším řešením. Užším tématem,
prací Komise OSN pro mezinárodní právo v oblasti ochrany osob v případě kata-
strof, se zabývá Pavel Šturma, který čtenářům přibližuje návrh článků této komise
ukazující možný směr mezinárodněprávní úpravy tohoto problému. Na otázku, jaké
jsou současné možnosti řešení právních následků spojených s tzv. potápějícími se státy
a zánikem státu jako důvodu pro nucenou migraci, odpovídá Milan Lipovský. Na něj
navazuje Barbora Matějková, která se podrobněji věnuje migraci z potápějících se ost-
rovů a popisuje rozhodnutí novozélandského soudu v případu žadatele o azyl z ost-
1
Děkuji Mgr. Elišce Flídrové a Mgr. et Mgr. Lindě Janků (asistentka na Katedře mezinárodního a evrop-
ského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity) za jejich komentáře k předběžné verzi této statě.