SLP 08 (2014)

13 / 200

11
z ochrany vyloučen, pokud jí není hoden, kupříkladu protože spáchal zločiny podle
mezinárodního práva.12
S výjimkou asijsko-pacifického regionu existují ve všech dalších regionech13 lokální
úpravy uprchlictví, obsahující i širší definici uprchlíka. Nejsou samozřejmě způsobilé
změnit univerzální úpravu a rozšířit definici uprchlíka stricto sensu. Jedná se o další
formy ochrany, které se ve dvou regionech nazývají shodně jako úprava univerzální,
ve třetím byly nazvány odlišně14; a státy na ně v některých případech navázaly shodná
práva, resp. výhody, jaké jsou dány uprchlíkům.
Výše uvedená osoba je považována za uprchlíka momentem, kdy překročí hranice
státu svého původu. Stát, který ji na svém území přijme, jí poskytne ochranu, čímž
se rozumí poskytnutí řady výhod, resp. oprávnění, které Úmluva přináší. Toto řešení
je pro uprchlíka dočasné, Úmluva obsahuje důvody, pro které je ochrana odnímána.
Obsahuje také důvody, pro které nebude poskytnuta. S pojmem uprchlík a poskyto-
váním ochrany ze strany státu je zároveň spojeno značné množství otazníků. Počínaje
tím, jak interpretovat definici uprchlíka, což se při neexistenci smluvního kontrolního
mechanismu, který by sjednocoval výklad, jeví jako zásadní, přes to, zda, a případně
který, stát má povinnost uprchlíka na svém území přijmout a poskytnout mu ochranu,
až po otázku rozsahu povinnosti nenavracení uprchlíka (non-refoulement na volném
moři apod.). Těmto otázkám nebude dále věnována pozornost, je ale vhodné poukázat
na to, že ani poskytování ochrany pravým uprchlíkům není něco, co by bylo státy
přijímáno bez dalšího, něco, co by bylo právně bezproblémové.
Uprchlíky byli v historii i jiní, nejen osoby shora uvedené. Ve 20. letech 20. století
byla za uprchlíka považována „[k]aždá osoba ruského původu, která nepožívá, nebo která
déle nepožívá ochrany vlády Svazu Sovětských socialistických republik a nenabyla jinou
příslušnost. (…) Každá osoba arménského původu, dříve poddaný Otomanské říše, která
nepožívá, nebo která déle nepožívá, ochrany vlády Turecké republiky a nenabyla jinou pří-
slušnost.“15 Později se uprchlíkem („uprchlíkem z Německa“) rozuměla „kterákoli oso-
ba, která byla usazena v této zemi, nedisponovala jinou státní příslušností než německou,
a u které je zjištěno, že de iure anebo de facto nepožívá ochrany vlády Říše.“16 To znamená,
že právní ukotvení pojmu se měnilo a záleželo na dohodě států, komu poskytnou
dobrodiní ochrany. Předchozí věta se zdá samozřejmou, avšak v ní řečené je vhodné si
připomenout pro lepší posouzení dnešní situace.
12 Srov. čl. 1F Úmluvy.
13 Regiony zde člením podle geografického členění, které je používáno Organizací spojených národů pro
statistické účely, srov. (otevřeno 12. 2. 2014).
14 V Latinské Americe a v Africe je další forma ochrany ve smluvních instrumentech přiřazena k převzaté
univerzální definici uprchlíka a ponechána pod stejným názvem, v právu Evropské unie je nazvána ochra-
nou doplňkovou.
15 Ujednání z 12. května 1926 týkající se vydávání průkazů totožnosti arménským a ruským uprchlíkům.
Stranami tohoto instrumentu se stalo jen 23 států, srov. JÍLEK, D. Odpověď mezinárodního práva na hro-
madné uprchlictví. Acta Universitatis Brunensis Iuridica. Brno: Masarykova univerzita, 1996. S. 19.
16 Prozatímní ujednání o postavení uprchlíků pocházejících z Německa z roku 1936.