11 / 200
9
KDO JSOU „NEPRAVÍ” UPRCHLÍCI
A JAKÉ JE JEJICH POSTAVENÍ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU?
ͷ
Věra Honusková
2
I ve 21. století potřebují statisíce lidí pomoc. Je zřejmé, že na světě je stěží možné
najít osobu, která by nepotřebovala nějakou formu pomoci, ať už materiální, či jinou.
Někteří lidé však potřebují pomoc k tomu, aby přežili, nikoli „pouze“ k tomu, aby žili
lépe. Bývá to pomoc zdravotní, pomoc ve formě jídla, vody, poskytnutí přístřeší, anebo
pomoc ve formě ochrany před nebezpečím ze strany jiných lidí, či před přírodou. Jen
část takto vymezené pomoci je v mezinárodním právu ošetřena a zatím, s výjimkou
principu non-refoulement (v omezeném rozsahu),
3
pouze smluvně. Určité – smluvně
vymezené – osoby mají šanci ji získat. Těmito osobami jsou uprchlíci.
4
Zatím stále
zůstávají jedinými, komu je v mezinárodním právu na univerzální úrovni zaručena
pomoc z důvodu, pro který odcházejí ze své země.
Kdo jsou osoby, které potřebují pomoc? Pro příklad není třeba chodit (geograficky)
daleko. Lze se podívat na fotografie osob, které se plaví do Evropy po Středozemním
moři na vratkých plavidlech, lze se dívat na jednotlivé obličeje a odhadovat, jakou
potřebují pomoc. Podle toho, jaká bude odpověď, je možné rozlišit pasažéry právě
na uprchlíky, a osoby ostatní. Mezi osobami ostatními ale budou velmi pravděpodob-
ně takoví, kteří potřebují pomoc stejně, jako ji potřebují uprchlíci, obtížnost jejich
situace je velmi podobná a potřebnost pomoci stejná. Nenaplňují ale definici uprchlíka
takovou, jakou ji dává současné mezinárodní právo na univerzální úrovni.
Proč je postavení těchto osob, zde označených jako nepraví uprchlíci, v této a násle-
dujících částech knihy zkoumáno? Z určitých důvodů jsou totiž z masy oněch ostat-
ních vyděleny. Na tom, že potřebují ochranu, u některých z nich panuje shoda jak
v nauce, tak i u řady států, které jejich postavení v některých případech i smluvně
upravily.
5
Tyto osoby jsou totiž vystaveny hrozbě újmy stejně jako uprchlíci. Je jich
větší množství, stejně jako uprchlíků. Je tedy zřejmé, že
de facto
o uprchlíky (v séman-
1
Děkuji Mgr. Elišce Flídrové a Mgr. et Mgr. Lindě Janků za jejich komentáře k předběžné verzi této statě.
2
Odborná asistentka Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
3
Nemožnost navrácení osoby je upravena v několika úmluvách (či je z nich dovozována). Kupříkladu státy,
které jsou smluvní stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jsou (až na výjimky) povinny nenavrátit
osobu na hranice zemí, kde by byl
ohrožen její život či osobní svoboda
z vymezených důvodů, srov. čl. 33
odst. 1 a 2 dané Úmluvy. Obdobný zákaz je dovozován z čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politic-
kých právech z roku 1966 a dalších. Rozsah
non-refoulement
se ve smlouvách liší, společný jmenovatel vidíme
v zákazu mučení; v tomto rozsahu lze hovořit o obyčejovém zákazu navracení. Pomoc osobě spočívá v ne-
navrácení. Jediný univerzální smluvní instrument, který garantuje zároveň určité zacházení, je Úmluva
o právním postavení uprchlíků. Zde srov. řadu publikací, mezi jinými WOUTERS, C.W. International
Legal Standards for the Protection from Refoulement. Antwerp/Oxford/Portland: Intersentia, 2009.
4
Pokud státy takové osobě poskytnou možnost pobývat na svém území, musejí jí zároveň garantovat výho-
dy v Úmluvě uvedené.
5
Příslušné smluvní normativitě se věnuji v následujících částech statě podrobně.