SLP 07 (2014)

199

jenost, se kterou autoři upozorňují na to, že studie Světové zdravotnické organizace

(WHO) o domácím násilí z roku 2005

vykázala ještě větší statistické rozpětí (od 13%

do 61%) než studie Agentury pro základní práva (12% až 31%). Přitom ovšem schvál-

ně zamlčeli skutečnost, že se průzkum WHO týkal zemí, jako jsou např. Japonsko,

Srbsko, Peru, Brazílie, Bangladéš, Etiopie a Tanzanie. I nezaujatý pozorovatel by mohl

sociální a kulturní rozdíly mezi Etiopií (kde se vyskytuje podle studie WHO nejvíce

případů domácího násilí) na jedné straně a Japonskem (kde bylo zaznamenáno nej-

méně případů) na straně druhé považovat za výrazně větší než případné rozdíly mezi

Bulharskem a Dánskem.

Agentuře pro základní práva lze přičíst k dobru, že otevřeně přiznává, že vzhledem

k zjištěným výsledkům studie a regionálním výkyvům je nutné provést další zkoumání.

Zde se však můžeme jen stěží ubránit dojmu, že by Agentura sama velmi ráda převzala

tento úkol. Pro případ, že se Agentura skutečně pustí do zkoumání možných důvodů

nedůvěryhodných výsledků vlastní studie, doporučuji zvážit, zda nepředstavuje samot-

né pojetí násilí na ženách, které zahrnuje také těžko definovatelné a uchopitelné formy

sexuálního obtěžování, největší problém. Neskrývá se za regionálními rozdíly skuteč-

nost, že toto pojetí poskytuje příliš velký prostor subjektivnímu vnímání?

Komentovat výsledky studie Agentury pro základní práva se podle našeho názoru

neobejde bez ironie. Zjištěný závěr, že násilí na ženách je v Dánsku a Švédsku výrazně

větším problémem, než ve Španělsku, Itálii nebo Bulharsku má charakter parodie.

Uvedené pokusy o vysvětlení ze strany Agentury tento dojem ještě posilují. Pro zdraví

své duše a duše svých čtenářů se autor tohoto příspěvku ani nepokoušel zjistit, kolik

průzkum Agentury vcelku stál.

Toto zlehčování výsledků studie nemění nic na vážnosti a urgentnosti samotného

problému násilí na ženách. Naopak považujeme za velký problém, že zde zmíněné

nafukování pojmu násilí na ženách a spojení závažných a zavrženíhodných trestných

činů s různými formami „nežádoucího“ a „nevhodného“ chování do jednotného hesla

oslabuje důležitý boj proti násilí na ženách.

ͼ. Závěr a výhled

V úvodu do tohoto příspěvku jsme se zamysleli nad koncepcí specifické ochrany

práv žen v kontextu nezcizitelných a rovných práv všech jednotlivců. Vycházeli jsme

z legitimity tzv. pozitivní diskriminace v kontextu dlouhodobých faktických rozdílů.

Fenomén násilí na ženách a mezinárodní boj proti němu jsme vnímali jako vzorový

příklad toho, jak dílčí a zvláštní úpravy práv jedné sociální skupiny mohou posílit celý

systém mezinárodní ochrany lidských práv a jeho jednotnost.

Zde analyzované právní úpravy však představují příliš širokou koncepci násilí na že-

nách, která spojuje kvalitativně hodně odlišné akty a projevy do jednoho pojmu. Tím

Studie WHO se zakládá na 24.000 rozhovorech se ženami z 10 států. Celý text studie WHO je dostupný

na stránkách