SLP 07 (2014)

205

MHP i MPLP sledují takticky stejný cíl, jimž je ochrana života a zdraví člověka a jeho

práv v souladu a s omezením podle příslušných norem. MHP mělo od svého vzniku

za cíl chránit jednotlivce ve válce mezi státy pomocí závazků a omezení způsobů

a metod vedení boje, kladených na strany válečného konfliktu. MPLP mělo původně

naopak chránit občany proti vlastnímu státu v dobách míru.

V klasickém mezinárodním právu a vlastně až do poloviny minulého století se otáz-

ka mezinárodně právní ochrany lidských práv za ozbrojeného konfliktu (války) faktic-

ky neřešila. Ochranu obětí války zajišťovalo mezinárodní humanitární právo, poprvé

vlastně až po přijetí Ženevské úmluvy z r. 1856.

͸. Rozdíly v zaměření právní ochrany obětí ozbrojených konfliktů

a jejich lidských práv v pojetí MHP a MPLP

Obě odvětví usilují o ochranu lidského života a důstojnosti. Vedle shodných či po-

dobných norem a principů jsou v nich obsaženy i důležité odlišnosti a přímo i určité

rozdíly vyplývající z jejich zaměření.

͸.ͷ MHP

MHP rozlišuje mezi kombatanty a nekombatanty a poskytuje jim různou právní

ochranu. Základním požadavkem je soulad resp. rovnováha mezi principy humanity

a vojenské nutnosti (military necessity). Na rozdíl od MPLP nevyžaduje MHP respek-

tování zásady „proporcionality“, což je zvlášť patrné v souvislosti se zákazem použití

ozbrojené síly (jus ad bellum). MHP se spokojí se zákazem nepůsobit „nadměrná zra-

nění nebo zbytečné útrapy“ (superfluous injury or unnecessarry suffering) při „vedení

války“.

MHP také zakazuje nerozlišující útoky, které nejsou zaměřeny na konkrétní

vojenské objekty.

MHP obsahuje normy týkající se vedení nepřátelství a zacházení

s chráněnými osobami, které padnou do rukou nepřátelské strany, včetně osob „hors

de combat“. Některé normy týkající se ochrany fyzických osob se v MHP a MPLP

překrývají, jsou si obsahem podobné, i když nikoli identické. S ochranou lidských

práv a MHP je za ozbrojených konfliktů úzce propojeno i mezinárodní uprchlické

právo. I zde jsou aktuálními otázky ochrany lidského života a zdraví, zabránění mučení

nebo nelidskému zacházení a také záruky spravedlivého procesu pro chráněné osoby.

Aplikace norem MHP v určité míře závisí na reciprocitě jejich uplatňování stranami

ozbrojeného konfliktu.

Společný článek 2 všem ŽÚ v prvním odstavci stanoví, že kaž-

dá z těchto úmluv se bude „vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakého-

PROVOST, R.:

International Human Rights and Humanitarian Law

. Cambridge, Cambridge University

Press, 2002, s. 2.

Viz. Dodatkový Protokol I. k ŽÚ, čl. 35 (2). In: MRÁZEK, J.:

Dokumenty ke studiu mezinárodního práva

Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Čeněk, s.r.o., 2005.

Tamtéž čl. 51 (4), (5).

GREENWOOD, Ch.: Protecting the Individual in Time of War. In: Rider, B. (ed.),

Law at the Centre.

Bedfordshire: Kluwer Law International, 1999, s. 284; MERON, T.:

Human Rights in Internal Strife:

Their International Protection

. Cambridge: Grotius, 1987.