SLP 07 (2014)

208

͸.͸ MPLP

Moderní MPLP má své kořeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv z r. 1948.

Spolu s Mezinárodním paktem práva občanských a politických (MPOPP), jakož

i Mezinárodním paktem práv hospodářských a kulturních (MPHSKP) vytvářejí

„International Bill of Human Rights“. K významným a pro ozbrojené konflikty relevant-

ním mezinárodně právním dokumentům v oblasti lidských práv na univerzální úrovni

dále zejména patří: Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z r.1948; Úmluva

o odstranění všech forem diskriminace žen z r. 1979; Úmluva o odstranění všech fo-

rem rasové diskriminace z r. 1965; Úmluva o zabránění mučení a jinému krutému,

nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání z r. 2002; Úmluva o právech

dítěte z r. 1989 nebo Úmluva o ochraně všech osob proti nuceným zmizením z r. 2010.

Kromě smluvního MPLP je nutné aplikovat i obyčejové. Předmět MPLP tvoří pocho-

pitelně také regionální instrumenty lidských práv, k nimž patří např. Evropská Úmluva

o lidských právech z r. 1950, Charta základních práv EU z r. 2009, Americká Úmluva

o lidských právech z r. 1969, Africká Charta lidských práv a práv národů z r. 1981

nebo Arabská Charta lidských práv z r. 2004.

Pro Evropany je významná především EÚLP. Podle čl. 15 (1) EÚLP může každá

smluvní strana v případě války nebo jakéhokoli jiného veřejného ohrožení státní

existence, přijmout opatření k odstoupení od závazků podle této úmluvy v rozsahu

přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná

s ostatními závazky podle mezinárodního práva. Z této formulace je zřejmé, že dero-

gace ustanovení úmluvy nenastává v případě ozbrojeného konfliktu automaticky. To

byl ostatně i názor Komise OSN pro mezinárodní právo ve zprávě, týkající se obecně

účinku ozbrojených konfliktů na mezinárodní smlouvy v r. 2005, kdy byl zpravoda-

jem Ian Brownlie.

Podle čl. 15 (2) nelze derogovat právo na život deklarované v čl. 2

kromě úmrtí vyplývajících z dovolených činů ani zákaz mučení (čl. 3), zákaz otroctví

(čl. 4 odst. 1) nebo zákaz trestu bez zákona (čl. 7). EÚLP se zřejmě vztahuje nejen

na vztahy mezi státy a jeho občany, resp. všechny osoby spadající do jeho jurisdikce,

nýbrž na všechny jednotlivce za válečného konfliktu, tedy i na příslušníky druhé válčící

strany. Čl. 1 EÚLP přiznává všem jednotlivcům podléhajícím jurisdikci smluvních

států, práva a svobody uvedené v hlavě I. úmluvy.

MPOPP obsahuje derogační klauzuli v čl. 4. Podle tohoto článku mohou státy

za vyhlášené mimořádné situace, kdy je ohrožen život národa, přijmout opatření

ke zmírnění svých závazků podle paktu v rozsahu, který si vyžádají potřeby takové

situace, pokud nejsou v rozporu s jejich jinými závazky podle mezinárodního prá-

va a neznamenají diskriminaci podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo

sociálního původu (odst. 1). Podle odst. 2 téhož článku nelze derogovat ustanovení

o právu na život (čl. 6), zákaz mučení, krutého a nelidského nebo ponižujícího za-

ILC, First report on the effects of armed conflicts on treaties, Doc A/CN.4552, Geneva, 2 May – 3 June

and 4 July – 5 August 2005, s. 29, para. 87.