SLP 07 (2014)

214 / 300

212
však zpráva dovolávala aplikovatelnosti MHP na základě doktríny lex specialis a tím
i nutnosti určit aplikovatelnost MPLP podle konkrétní situace.18
Změna politiky USA se zřejmě neprojevila v jejich přístupu k aplikaci lidských práv
ve „válce proti terorismu“ a ve vojenských operacích proti Al-Kajdě.19 USA vycházely
a zřejmě stále vycházejí ze stanoviska, že ve „válce proti terorismu“ postačí uplatňovat
normy MHP bez použití norem MPLP.20 Aplikace MPLP není podle postoje USA sice
vyloučena per se, nicméně převažuje povaha MHP jako lex specialis, což má ve své pod-
statě v praxi často za následek právě výlučnou aplikovatelnost MHP za ozbrojeného
konfliktu.21 Na fórech OSN, včetně RB přitom USA nehlasují proti aplikovatelnosti
MPLP za ozbrojených konfliktů. Izrael sice popírá aplikovatelnost MPLP na okupo-
vaných palestinských územích při vojenských operacích, v jiných konfliktech však
hlasováním ve VS OSN potvrzuje aplikovatelnost MPLP. Oba státy např. hlasovaly pro
rezoluce VS OSN odsuzující porušování lidských práv v Iráku v letech 2000–2003,
2007 nebo v souvislosti se situací v Demokratické republice Kongo (DRK) a Sudánu.22
Hlasování obou států, USA a Izraele, které jsou označovány pro svůj postoj k aplikaci
MPLP v ozbrojených konfliktech za „opposing states“, ukazuje, že tato „opozice“ není
zásadního charakteru.
I když převládá konsensus názorů, že za ozbrojeného konfliktu je nutno aplikovat
jak normy MHP tak MPLP vzájemný poměr těchto norem a jejich aplikovatelnost
nejsou zcela jasné. V praxi se projevují tři různé aspekty vzájemného vztahu: 1. některá
práva jsou výlučnou záležitostí MHP; 2. jiná práva jsou výlučně otázkou MPLP a 3.
zbývající práva mohou být regulována oběma odvětvími mezinárodního práva. Z toho
rozdělení vycházel např. MSD v posudku „Legal Consequences of the Construction
of a Wall in the Occupied Palestinian Territory“,23 aniž by však nějakým způsobem
18 Srov. Fourth Periodic Report of the United States of America to the United Nations Committeee on
Human Rights Concerning the International Covenant on civil and Political Rights, 30 December 2011,
para. 506-507), URL:
19 US Fourth ICCPR Report, IHRL and IHL, 19 January 2012,
-report-ihrl-and-ihl/.
20 Blíže viz. např. ALSTON, P.: The Competence of the UN Human Rights Council and its Special
Procedures in relation to Armed Conflicts: Extrajudicial Executions in the „War on Terror“. In: European
Journal of International Law, 2008, Vol. 19, No. 1, s. 183.
21 SIATITSA, I.M., TITBERIDZE, M., op. cit. , s. 242.
22 UN GA Res. 55/115, 4. December 2000, UN GA Res. 56/174, 19. December 2001, UN GA Res.
57/232, 18. December 2002; UN GA Res. 59/251, 22. December 2004, UN GA Res. 60/170,
16. December 2005.
23 Srov.“More generally, the Court considers that the protection offered by human rights conventions does
not cease in case of armed conflict, save through the effect of provisions for derogation of the kind to be
found in Article 4 of the International Covenant on Civil and Political Rights. As regards the relationship
between international humanitarian law and human rights law, there are thus three possible situations:
some rights may be exclusively matters of international humanitarian law; others may be exclusively
matters of human rights law; yet others may be matters of both these branches of international law. In
order to answer the question put to it, the Court will have to take into consideration both these branches
of international law, namely human rights law and, as lex specialis, international humanitarian law. It