SLP 07 (2014)

220 / 300

218
zinárodních instrumentů o lidských právech. Text čl. 75 Protokolu č. 1 se do značné
míry obsahově kryje s ustanovením čl. 14 MPOPP z r. 1966. MHP i MPLP se aplikují
za ozbrojeného konfliktu společně i na území nepřítele pokud zde okupační mocnost
vykonává „efektivní kontrolu“. RLP v této souvislosti původně hovořila o efektivní ju-
risdikci“(effective jurisdiction).41 Kriteriem „efektivní kontroly“ pro aplikace MPLP se
zabývaly např. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v kauze „Prosecutor
v. Rajič“ nebo ESLP v kauze „Bankovič v. Belgium and Others“.42
Od r. 1968 dochází ke konvergenci MHP a MPLP i v rezolucích orgánů OSN.
Na mezinárodní konferenci o lidských právech v Teheránu v r. 1968 byla přijata rezo-
luce „Lidská práva za ozbrojeného konfliktu“, která byla později téhož roku zahrnuta
i v rezoluci VS OSN.43 Konference se poprvé po více než dvou dekádách od vzniku
OSN dotkla problematiky vztahu jus in bello a lidských práv při ochraně osob dotče-
ných válkou. Podle názoru prezidenta MVČK Jakoba Kellenbergera z toho důvodu, že
dříve existovaly obavy, aby otevření toho problému neoslabilo ustanovení Charty OSN
týkající se jus ad bellum. 44
Zvláštní otazníky z hlediska MHP i MPLP vyvolává tzv. válka proti terorismu
a postavení osob označovaných za „teroristy“. Nejde jenom o bojovníky Talibánu
v Afganistanu a „rebely“ v Libyi, Iráku nebo Sýrii, nýbrž i „separatisty“ na východní
a jihovýchodní Ukrajině označované kyjevskou vládou přímo za „teroristy“.
Zatímco základním rysem nebo principem MPLP je univerzální přístup k ochra-
ně lidských práv, MHP směřuje k ochraně určitých skupin zahrnutých pod pojmem
„oběti válek“. Rozdíly se projevují i v odpovědnosti za porušení norem MHP a poru-
šení norem MPLP. Obě zmíněná odvětví mezinárodního práva se historicky rozvíjela
samostatně. Po II. světové válce a vzniku OSN došlo k zásadnímu revolučnímu rozvoji
mezinárodněprávní ochrany lidských práv a tím i k jedné ze zásadních proměn povahy
mezinárodního práva. Ozbrojený konflikt vede i k porušování základních lidských
práv. Cílem MHP je pak základní lidská práva s určitými omezeními v extrémních
podmínkách ochránit. Proto jsou MHP a MPLP považovány za dvě odlišné oblasti
mezinárodněprávní ochrany, z nichž každá má i svůj vlastní normativní vývoj.
Nelze však popírat, že MPLP má rostoucí vliv na další vývoj MHP. Na druhé straně
je však nespornou skutečností, že rychlý rozvoj MPLP byl i důsledkem, resp. reakcí
na hrůzy druhé světové války. Úvahy o tom, že „oddělený vývoj neznamená“, že by tyto
dva režimy mohly splynout v jeden útvar práva (one-body of law) nemají v současnosti
41 Concluding Observations of the HRC: Israel: 18/081998.CCPR/C/79/Add.93, para 10.
42 Prosecutor v. Rajić, ICTY, Case IT-95-12-T, 13 December1996; ECtHR, Bankovič and Others, Appl.
No. 52207/99, 12 December 2001, 123 ILR 94,110, para 62.
43 Res, XXUUUm by the International Conference on Human Rights, Tehran, 12 May 1968; UNGA Res.
2444/XXIII, 19. December 1968.
44 Kellenberg Jakob, Protection through complementarity of the law, Statement it 27th Annual Rouned
Table on Current Problems of International Humanitarian Law, San Remo, Italy 4.-6. September 2003,