226 / 300
224
ͷ. Úvod
Mezinárodní právo lidských práv a mezinárodní právo trestní v jeho podstatné části
(tj. zločiny proti lidskosti a genocida) jsou založeny na společném základu, kterým
byla snaha zabránit opakování krutostí, jež byly příznačné pro nacistické Německo.
Mezinárodní právo trestní lze v této oblasti vnímat jako
ultima ratio
prostředek ná-
pravy závažného porušování lidských práv. Přes provázanost obou disciplín však nikdy
nedošlo k jejich propojení. Příznačné je přirovnání W. Schabase, který hovoří o „faleš-
ném bratrství“,
1
případně též stanovisko Mezinárodního trestního tribunálu pro býva-
lou Jugoslávii (ICTY) v kauze
Kunarać
, kde Tribunál zdůraznil odlišnost v předmětu
a účelu obou disciplín – zatímco mezinárodní právo lidských práv vytváří katalog práv,
mezinárodní právo trestní stanoví katalog zločinů podle mezinárodního práva.
2
Vedle spojitosti ideové, jakkoliv následně separované, se obě disciplíny mezinárod-
ního práva prolínají, což je patrně podstatnější, rovněž v rovině praktické. Základní
garance mezinárodního práva lidských práv se totiž staly nedílnou součástí mezinárod-
ního práva trestního, a to jak v oblasti materiální (např. zásada legality) tak v oblasti
procesní (garance spravedlivého procesu).
3
Komplexní pojednání o lidskoprávních ga-
rancích aplikovatelných před Mezinárodním trestním soudem (MTS) by bylo v rámci
jedné kapitoly nemožné, předmět následujících řádků je proto vymezen úžeji – po-
zornost je zaměřena na aplikaci a interpretaci základního výkladového pravidla obsa-
ženého ve Statutu MTS, jemuž je podřízeno veškeré právo aplikovatelné před MTS,
tj. na čl. 21 odst. 3 Statutu.
4
Skutečnost, že je MTS ve své rozhodovací činnosti povinen zohledňovat lidská práva
je notoricky známá. Hranice či limity čl. 21 odst. 3 Římského statutu nicméně vyjas-
něny nejsou a zůstávají v centru pozornosti nauky i samotné rozhodovací praxe MTS.
Cílem následující kapitoly je analyzovat již objasněné aspekty a na straně druhé pou-
kázat na přetrvávající sporné aspekty týkající se aplikace a interpretace lidských práv
před MTS, a to primárně ve spojitosti s čl. 21 odst. 3 Římského statutu. Předkládaná
1
Kapitola je výstupem z projektu OPVK Podpora vytváření excelentních výzkumných týmů a intersekto-
rální mobility na Univerzitě Palackého v Olomouci II (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/30.0041). Kapitola nava-
zuje na článek Human Rights before the International Criminal Court publikovaný v Czech Yearbook of
Public and Private International Law (2014). Na přirovnání odkazuje BUREŠ, P.:
Lidská práva v meziná-
rodním trestním řízení.
Olomouc: Iuridicum Olomoucense, 2012, s. 13.
2
The Prosecutor v. Kunarać
. IT-96-23&23/1. ICTY. Judgment, TCH, 22 February 2001, § 470.
3
Srovnej čl. 22 Statutu MTS (
nullum crimen sine lege
), dále čl. 55 (práva osob v průběhu vyšetřová-
ní), čl. 67 (práva obviněného), čl. 106 (podmínky pro výkon trestu odsouzeného). Z literatury srovnej
např. ZAPPALÀ, S.:
Human Rights in International Criminal Proceedings
. Oxford: OUP, 2003, 280 s.
GALLANT, K.:
The Principle of Legality in International and Comparative Criminal Law.
Cambridge:
CUP, 2009, 603 s.
4
Římský statut v čl. 21 odst. 3 stanoví: Uplatňování a výklad práva podle tohoto článku musí být sluči-
telné s mezinárodně uznávanými lidskými právy a nesmí nepříznivě rozlišovat z důvodu pohlaví, jak je
definováno v čl. 7 odst. 3, věku, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického či
jiného názoru, národnostního, etnického či sociálního původu, majetku, rodu či jiného postavení.