229 / 300
227
použil jako pouhé vodítko.
10
Platí, že v kontextu čl. 21 odst. 3 Římského statutu
MTS
může
spoléhat rovněž na prameny, které nejsou právně závazné, povinnost
jejich aplikace zde však pochopitelně stanovena není. Je poměrně překvapivé, že senáty
MTS v této věci nevyužily bohatou judikaturu mezinárodních lidskoprávních soudů
definujících pojem oběti – praxe ESLP nebo Meziamerického soudu pro lidská práva
zde mohla být vice než relevantní.
11
Lze shrnout, že čl. 21 odst. 3 Statutu do své pů-
sobnosti zahrnuje rovněž
soft law
nástroje. Jak poukazuje
Abels
, důležitým faktorem
je skutečnost, že text čl. 21 odst. 3, na rozdíl od jiných ustanovení Římského statutu,
výslovně nehovoří o právně závazných lidskoprávních standardech, čímž otvírá cestu
k použití nástrojů právně nezávazných.
12
Dosavadní judikatura MTS klade značný důraz nejenom na univerzální lidskopráv-
ní smlouvy, ale obvykle ve spojitosti s čl. 21 odst. 3 Statutu odkazuje na regionál-
ní lidskoprávní instrumenty. Použití regionálních smluv přitom budilo jisté rozpaky
a bylo částí nauky bez dalšího odmítáno.
13
Z hlediska užití regionálních lidskoprávních
smluv je možné rozlišit dva přístupy: kontextuální a minimalistický.
14
Podle prvého
scénáře by měl MTS aplikovat jenom takové regionální instrumenty, které by byly
použitelné v případě vnitrostátního projednání případu. V kauzách majících spojitost
s africkým kontinentem by měl MTS využívat pouze Banjulskou chartu a nezohledňo-
vat EÚLP či Americkou úmluvu o lidských právech. Minimalistický přístup žádná po-
dobná omezení nestanoví a umožňuje Soudu použít jakýkoliv regionální instrument,
který byl mezinárodně uznán. Z praxe MTS vyplývá, že Soud zcela nepochybně zvolil
směr minimalistický a ustáleně odkazuje zejména na judikaturu ESLP, byť všechny
doposud projednávané případy souvisí s africkým kontinentem.
15
Přístup Soudu je
10
The Prosecutor v. Lubanga
. ICC-01/04-01/06-1432. Judgment on the appeals of The Prosecutor and The
Defence against Trial Chamber I’s Decision on Victims’ Participation of 18 January 2008. ACH, 11 July
2008, para. 33.
11
Srovnej BURGORGUE-LARSEN, L., ÚBEDA DE TORRES, A.:
The Inter-American Court of Human
Rights. Case Law and Commentary.
Oxford: OUP, 2011, s. 113-117. Pro praxi ESLP srovnej ECHR.
Practical Guide on Admissibility Criteria. 2011, s. 13. Dostupné na URL:
http://www.echr.coe.int/Documents/Admissibility_guide_ENG.pdf [15. 9. 2014]
12
ABELS, D.:
Prisoners of the International Community. Legal Position of Persons Detained at International
Criminal Tribunals.
The Hague: T.M.C. Asser Press, 2012, s. 141.
Abels
, v odkazu na další příklady vy-
užití soft law v rozhodovací činnosti MTS, srovnává čl. 21 odst. 3 s čl. 106 odst. 2 Statutu, který hovoří
o široce uznávaných mezinárodních smluvních standardech.
13
Např.
Hafner
a
Binderová
uvádějí, že „regionální standardy by měly být vzhledem k požadavku meziná-
rodního uznání práv vyloučeny.“ Srovnej HAFNER, G., BINDER, Ch.:
op. cit.
, s. 187.
14
SHEPPARD, D.,
op. cit.
, s. 63-67. Autor navazuje na terminologii použitou v článku D. Shepparda.
15
The Prosecutor v. Al-Bashir
. ICC-02/05-01/09-3. Decision on the Prosecution’s Application for a Warrant
of Arrest against Omar Hassan Ahmad Al Bashir. PTCH I, 4 March 2009, para. 9, para. 32.
The
Prosecutor v. Lubanga
. ICC-01/04-01/06-tEN. Decision on the confirmation of charges. PTCH I,
29 January 2007, para. 86-87.
The Prosecutor v. Lubanga
. ICC-01/04-01/06-2205. Judgment on the ap-
peals of Mr Lubanga Dyilo and the Prosecutor against the Decision of Trial Chamber I of 14 July 2009
entitled „Decision giving notice to the parties and participants that the legal characterisation of the facts
may be subject to change in accordance with Regulation 55(2) of the Regulations of the Court“. ACH,