234 / 300
232
pouštějící možnost derogace.
36
Zásada legality působí jako faktor omezující použití
čl. 21 odst. 3 před MTS. Podpůrně lze uvést argument odkazující na
travaux prepara-
toires
k čl. 21 odst. 3, ze kterých plyne požadavek, aby byl výklad podávaný Soudem
v souladu s pravidlem
nullum crimen sine lege
.
37
Normotvorná funkce čl. 21 odst. 3 Statutu MTS je omezena pouze na procesní
aspekty činnosti MTS a nelze ji rozšiřovat do oblasti hmotného mezinárodního práva
trestního.
38
Řečeno jinak, lidská práva nemohou být použita jako jediný důvod pro
rozšíření pravomoci MTS či hranic individuální trestní odpovědnosti.
39
MTS se dopo-
sud k vzájemnému vztahu zásady legality a mezinárodního práva lidských práv expli-
citně nevyjádřil, nicméně výsledná podoba vztahu může být prakticky vyřešena pouze
způsobem, který byl naznačen výše. V procesních otázkách však bylo normotvorné
působení mezinárodně uznávaných lidských práv před MTS opakovaně potvrzeno.
ͷ. Lidská práva před MTS – výzvy
Předchozí část popsala aspekty čl. 21 odst. 3 Římského statutu, které již byly roz-
hodovací praxí Soudu objasněny. Rovněž bylo poukázáno na některé otázky, o nichž
sice doposud nebylo explicitně rozhodováno (odlišnost lidskoprávních katalogů, vztah
k principu legality), nicméně v jejich případě lze očekávat poměrně snadné řešení, jež
bylo výše naznačeno. Ve vztahu k aplikaci a interpretaci lidských práv před MTS však
lze vysledovat i aspekty, které jsou stále diskutabilní a vyvolávají značné kontroverze.
Jak již bylo uvedeno výše, MTS jako mezinárodní organizace není vzhledem ke své
povaze schopen zajistit lidskoprávní ochranu ve všech oblastech, respektive ve vztahu
ke všem lidským právům. Rozsah aplikace lidských práv před MTS se nutně odlišuje
od rozsahu, který mají povinnost garantovat státy. Jako ilustrativní příklad může po-
sloužit princip
non-refoulement
, diskutovaný před MTS v souvislosti s výše popsaným
případem svědků z DRK. Již nyní může být uvedeno, že specifická povaha tohoto
lidskoprávního závazku způsobila Soudu nemalé těžkosti.
Projednací senát II naznačené problémy potvrdil, když v roce 2011 v souvislosti
s čl. 68 Statutu MTS (ochrana obětí a svědků) aplikaci principu
non-refoulement
36
Srovnej čl. 11 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 15 MPOPP, čl. 7 EÚLP, čl. 9 Americké
úmluvy o lidských právech, čl. 7 odst. 2 Africké charty lidských práv a práv národů, čl. 49 Listiny základ-
ních práv EU.
37
SCHABAS, W.,
op. cit
., s. 398.
38
Další případ normotvorné funkce souvisí s Pravidlem 81 odst. 4 Jednacího a důkazního řádu. Srovnej
SLUITER, G.,
op. cit.
, s. 93. Jednací a důkazní řád stanoví pravidla pro omezení identity obětí, svěd-
ků a členů jejich rodin. Odvolací senát MTS nicméně ustanovení rozšířil i na „nevinné třetí strany“.
Senát zdůraznil, že čl. 81 odst. 4 by měl být vykládán extenzivně, tj. ve smyslu zahrnutí osob, které jsou
v nebezpečí v důsledku činnosti MTS, čímž dojde k naplnění požadavku obsaženého v čl. 21 odst. 3
Statutu MTS. Srovnej
The Prosecutor v. Katanga
. ICC-01/04-01/07-475. Judgment on the appeal of
the Prosecutor against the decision of Pre-Trial Chamber I entitled „First Decision on the Prosecution
Request for Authorisation to Redact Witness Statements“. ACH, 13 May 2008, para. 57.
39
GROVER, L.,
op. cit.
, s. 562.
Groverová
uvádí, že čl. 22 působí ve vztahu k čl. 21 odst. 3 Statutu jako
lex
specialis
.