237 / 300
235
Důležitou otázkou je, zda může MTS ve vlastní rozhodovací praxi a interpretaci
překročit mezinárodně uznávané standardy lidských práv. Otázka částečně souvisí
s již výše popsanou možností poskytnout vyšší standard lidskoprávní ochrany než ten,
který se v podobě minimálního společného jmenovatele konstituoval na mezinárodní
úrovni. Nicméně tímto se naznačená problematika nevyčerpává.
Jazykový výklad čl. 21 odst. 3 Římského statutu naznačuje, že aplikace a interpre-
tace práva musí být v souladu s mezinárodně uznávanými lidskými právy. Rovněž se
nabízí argument, dle kterého by měl MTS respektovat judikaturu specializovaných
lidskoprávních orgánů, ač jí formálně vzato není vázán.
50
MTS by měl akceptovat
meze této judikatury, neměl by se pouštět do soudního aktivismu vedoucího k jejímu
překonání. Na druhé straně nelze očekávat, že Soud, jako zcela autonomní entita, při-
stoupí k pouhému mechanickému přijímání vzorů předem podpořených lidskoprávní-
mi orgány. Právě naopak, MTS bude zdůrazňovat jedinečnost vlastní pozice a specifika
prostředí, ve kterém operuje, jako důvod pro případné odchýlení se od existujících
standardů.
51
Dosavadní rozhodovací praxe MTS odhaluje, že Soud ve své činnosti vy-
stupuje často jako klasický lidskoprávní soudní orgán.
52
Nevyhnutelným důsledkem
této nové role může být interpretace a aplikace lidských práv odpovídající specifickým
potřebám Soudu – lze hovořit o volné míře uvážení.
53
Ať už bude další vývoj v této ob-
lasti jakýkoliv, platí, že dělicí linie mezi extenzivní interpretací na straně jedné a tvor-
bou práva na straně druhé zůstane nejasná. V každém případě lze doporučit, aby Soud
jakékoliv odchýlení se od existujícího lidskoprávního rámce odpovídajícím způsobem
odůvodnil, aby se tak vyhnul opozici ze strany států poukazující na přisvojování si
funkcí, které tvůrci Římského statutu Soudu nesvěřili.
Konečně, třetí výzva souvisí s tendencí MTS distancovat se od porušování lidských
práv, ke kterým dochází na vnitrostátní úrovni. Podle dosavadní judikatury považuje
MTS za relevantní (tj. mající důsledek pro řízení před Soudem) pouze taková poru-
šení lidských práv, která jsou výsledkem „společného jednání“ (
concerted action
) MTS
(nejčastěji Úřadu prokurátora) a státu. Tento aspekt je obzvláště důležitý v případech
zajištění přítomnosti podezřelých či obviněných osob.
54
Otázkou zůstává, nakolik je
50
Srovnej čl. 21 odst. 2 Statutu MTS.
51
Rozhodnutí o rodinných návštěvách, para. 32. Totéž platí i v případě Meziamerického soudu pro lidská
práva. I přes to, že tento soud velmi často odkazuje na judikaturu ESLP, v situacích, kdy považuje za nutné
zdůraznit regionální specifika, se od evropských vzorů bez dalšího odchyluje. Srovnej LIXINSKI, Lucas.
Comparative International Human Rights Law: An Analysis of the Right to Private and Family Life across
Human Rights “Jurisdictions”. In:
Nordic Journal of Human Rights,
2014, vol. 32, no. 2, s. 99-117.
52
The Prosecutor v. Lubanga
. ICC-01/04-01/06-tEN. Decision on the confirmation of charges. PTCH I,
29 January 2007, para. 79. Přípravný senát I zde rozpracoval test proporcionality.
53
Jak uvádí
Medinaová
, „obsah práv podléhá v důsledku odhalování nových možností jejich aplikace nutné-
mu vývoji.“ MEDINA, C.: The Role of International Tribunals: Law Making or Creative Interpretation?
In: Shelton, D.,
The Oxford Handbook of Human Rights Law
. Oxford: OUP, 2013, s. 653.
54
Tendence přehlížet porušování lidských práv je nicméně patrná i v jiných oblastech. Srovnej
The Prosecutor
v. Katanga and Chui
,
op. cit.
, para. 62.