243 / 300
241
a práva lidských práv; o řadě závazků státu v daných smlouvách obsažených je ostatně
v současnosti možné uvažovat i jako o závazcích obyčejových. Mnohé instrumenty jsou
pro dětské uprchlíky nesmírně významné v zemích, odkud odcházejí. Humanitární
právo poskytuje ochranu dětem, které se ocitnou v ozbrojeném konfliktu,
9
lidskopráv-
ní instrumenty státům ukládají povinnosti, které musejí – až na výjimky – dodržovat
za všech okolností (například v oblasti ochrany osobní integrity, mimo jiné zabraňují
mučení či zakazují otroctví). Ve vztahu k ochraně dětí je nejdůležitější Úmluva o prá-
vech dítěte, ve které je obsažena řada závazků, mimo jiné právo dítěte na život, na při-
měřený rozvoj, být se svou rodinou, na ochranu proti zneužívání, násilí, zanedbávání,
právo na vzdělání a především povinnost brát v potaz nejlepší zájem dítěte („
the best
interests of the child shall be a primary consideration
“).
10
Úmluva o právním postavení uprchlíků, tedy smlouva speciálně cílená na osoby,
které se staly uprchlíky, nepřiznává dětským uprchlíkům zvláštní postavení, ani jim
negarantuje příznivější zacházení. Tento postoj je logický. V době, kdy byla Úmluva
vytvářena, nebyly k dispozici lidskoprávní instrumenty, které se orientují na ochranu
specifických skupin, nebyla jim garantována speciální práva. Stejně tak nebyly vyčle-
něny ženy, nebo například zdravotně postižení.
Úmluva státům stanoví povinnosti obecně vůči všem uprchlíkům. Co se týče rozsa-
hu povinností, státům ukládá „pouze“ osobu, která je uprchlíkem, nenavrátit na hrani-
ce území, kde by její život či svoboda byly z určitých vymezených důvodů v ohrožení.
11
V případě, že takovouto osobu ponechají na svém území, pak státům ještě stipuluje
povinnost garantovat jí výhody určené Úmluvou, mimo jiné je to právo na přístup
ke vzdělání.
12
Za uprchlíka považuje více než 140 států, těch, které jsou smluvními
stranami Úmluvy, shodně osobu, která
„se nachází mimo svou vlast a má oprávněné
obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo
z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politic-
kých názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá
ochranu své vlasti“
.
13
Důvody zrcadlí dobu svého vzniku, tvůrci Úmluvy se orientovali
především na porušování práv v době 2. světové války a na rozdělení světa na východ
a západ tzv. studenou válkou.
14
9
Pro detailní zpracování srov. HÝBNEROVÁ, S.: Ochrana práv dítěte za ozbrojeného konfliktu,
op. cit.
,
s. 69-84. Dále též HÝBNEROVÁ, S.: Dětský voják - fenomén doby a současné mezinárodní právo. In:
Šturma, P. (ed.):
Mezinárodní ochrana lidských práv: regionální a tematická diferenciace.
Praha: Univerzita
Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2011.
10
Srov. Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (publ. pod č. 104/1991 Sb.). Smluvními stranami je 194 států
světového společenství států (vyjma USA a Somálska).
11
Srov. čl. 33 Úmluvy.
12
Srov. čl. 22 Úmluvy.
13
Srov. čl. 1A Úmluvy.
14
Důvody rasa, národnost či náboženství zrcadlí prvně zmíněný motiv, pojem společenská vrstva byl
do Úmluvy přidán poměrně pozdě a bez větších odůvodnění.