SLP 07 (2014)

242

Na první pohled umožňují důvody Úmluvy ochranu dětem z důvodů shodných

s ostatními – dospělými – uprchlíky, tedy pro jejich rasu, národnost, náboženství.

I děti mohou projevovat politické názory úměrně svému věku, zejména pak ty starší.

Politické názory mohou být důvodem poskytnutí ochrany bez větších právních nejas-

ností, existují ale další důvody, pro které jsou děti nucené opustit své domovy. Některé

z těchto důvodů byly výkladem seznány jako důvody, jež naplňují definici uprchlíka.

Výkladem proto, že s nimi původně Úmluva nepočítala – a ani počítat nemohla, neboť

se jedná o nové jevy, resp. nově právem lidských práv řešené jevy. Může jít o dětské

vojáky, o v ozbrojeném konfliktu znásilněná děvčátka (zde mohou být objektem pro-

následování ženy jakéhokoli věku, ba i muži a chlapci), o otázku ženské obřízky (pro-

váděné obvykle v dětském věku), o nucená manželství (opět často v dětském věku),

o homosexuální orientaci.

Tyto specifické důvody bývají řazeny pod pojem společenská vrstva. Proč pod tento

pojem? Slova „společenská vrstva“ nemají – stejně jako ostatní důvody – Úmluvou

definovaný konkrétní obsah. Státy jej interpretují různě,

a to především s ohle-

dem na své další smluvní závazky

či svou „hodnotovou a teleologickou orientaci“.

Typickým příkladem je osoba s odlišnou sexuální orientací, u níž záleží poskytnutí

ochrany ze strany státu na tom, jak tento stát, resp. společnost, akceptuje LGBTI

osoby a respektuje jejich případnou odlišnost. Pokud jde o stát, který sám tyto osoby

penalizuje, pak jim neposkytne ochranu. V průběhu desetiletí byly stanoveny určité

přístupy k výkladu daného pojmu, které obvykle uplatňují státy, resp. v zemích, kde je

Pro podrobnější analýzu srov. zejménaGOODWIN-GILL, G. S.,MCADAM, J.:

The Refugee in International

Law.

3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2007; GRAHL-MADSEN, A.:

The Status of Refugees

in International Law. Vol. I

, Refugee Character. Leiden: A.W. Sijthoff, 1966; GRAHL-MADSEN, A.:

The Status of Refugees in International Law. Vol. II, Asylum, Entry and Sojourn

. Leiden: Sijthoff, 1972;

HATHAWAY, J. C.:

The Law of Refugee Status

. Toronto: Butterworths, 1991; HATHAWAY, J. C.:

The

Rights of Refugees under International Law.

Cambridge: Cambridge University Press, 2005.

Při zkoumání významu daného pojmu lze aplikovat výkladová pravidla Vídeňské úmluvy o smluv-

ním právu, což ale státy až na výjimky (např. rozsudek Sněmovny lordů ve věci

Yasin Sepet and Erdem

Bulbul v Secretary of State for the Home Department

z 11. 5. 2001) nečiní. Více k otázce interpretace srov.

HONUSKOVÁ, V.:

Definice uprchlíka a její výklad a aplikace v současném mezinárodním právu

. Praha:

Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2011.

Jde především o závazky plynoucí z široce přijímaných lidskoprávních smluv. Mezi jinými sem můžeme

řadit Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 (publ. pod č. 120/1976 Sb),

jehož stranami je k červenci roku 2014 celkem 168 států světového společenství států, Úmluvu o od-

stranění všech forem rasové diskriminace z roku 1965 (publ. pod č. 95/1974 Sb.), jejímiž stranami je

k červenci roku 2014 celkem 177 států světového společenství států, Úmluvu o odstranění všech forem

diskriminace žen z roku 1979 (publ. pod č. 62/1987 Sb.), jejími stranami je k červenci roku 2014 celkem

188 států světového společenství států, anebo již zmíněnou Úmluvu o právech dítěte z roku 1989. Státy

jsou ale vázány řadou dalších smluv, které jim ukládají odlišný rozsah povinnosti, a kategorie osob či

míra, ve které jim poskytují práva či výhody, nemusejí být totožné.

Srov. HOLLÄNDER, P.:

Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu

. Praha:

Linde, 2003, s. 10.