SLP 07 (2014)

240

šestnácti letech.

Pronásledované mohou být i desetileté dívky tím, že byly znásilněné,

či pětileté děti kvůli své národnosti či náboženskému vyznání.

Situace dětských uprchlíků vyžaduje individuální posouzení, může se stát, že jsou

to ony, kdo mají důvody pro poskytnutí ochrany, ne jejich rodiče. Vyžaduje, aby si

státy uvědomily nejen, že i děti mohou být uprchlíky, ale i to, že je pro ně obtížnější se

ochrany domoci, ať již kvůli nedostatečné schopnosti vyjádřit se, většímu dopadu trau-

mat, nevyspělé intelektové kapacity, či nedostatku zkušeností s úředními jednáními.

Pokud budeme uprchlictví pojímat jako poskytování pomoci osobám, které ji potře-

bují, pak musíme uvažovat i o tom, že dětem poskytneme do jisté míry nadstandardní

zacházení, zacházení, které bude reflektovat jejich specifickou situaci.

Takové nadstandardní zacházení nalezneme v právu Evropské unie (dále jen „EU“).

Právo Evropské unie se věnuje uprchlíkům v mnoha dokumentech. Téměř vždy je v nich

zároveň zmínka i o dětech či nezletilých uprchlících. Dětem, ať již tzv. bez doprovodu,

tedy těm, které přicházejí zcela samy, anebo těm s doprovodem, tedy s rodiči či jiný-

mi blízkými osobami, je poskytována vyšší péče. Znamená to ale zároveň i poskytnutí

vyšší míry ochrany? Krátké představení povinností, které státům právo EU vůči dět-

ským uprchlíkům ukládá, a efektivita těchto závazků ve vztahu k uvedené skupině bude

předmětem zkoumání této statě. Vše bude zasazeno do kontextu práva mezinárodního,

z něhož azylové právo EU vychází.

͸. Ochrana dětských uprchlíků v mezinárodním právu

Není to jen uprchlické právo, které poskytuje dětem ochranu. Ostatně Úmluva

o právním postavení uprchlíků (dále jen „Úmluva“)

se dětem jako specifické skupině

nevěnuje, její ustanovení na ně dopadají stejně jako na kohokoli jiného. Jsou zde ale

další instrumenty, a ty se věnují ochraně dětí ve větší či menší míře, anebo jsou zaměře-

ny pouze na jejich ochranu. Jde o smluvní normativitu v oblasti humanitárního práva

Například v Bělorusku, kde může být také bez členství ve státní Běloruské mládežnické organizaci obtíž-

né získat možnost studovat na univerzitě, srov. Country Reports on Human Rights Practices for 2012,

United States Department of State, Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, s. 25. Členstvím

v této organizaci dává osoba implicitně najevo svoji solidaritu se systémem prezidenta Lukašenka.

Studenti jiného politického názoru se svým ne-členstvím ukazují (byť i nevysloveně) svůj odlišný postoj

a mohou být nepřijetím na univerzitu pronásledováni pro své politické názory.

Zde bude možné uvažovat o příslušnosti k určité společenské vrstvě, srov. např. zprávy mezinárodní nevládní

organizace Amnesty International o situaci v Afghánistánu, URL:

afghanistan-brishna (otevřeno 12. 8. 2014).

Srov. pronásledování náboženské menšiny jezídů na území Iráku ze strany islamistických extremistických

skupin organizovaných pod hlavičkou tzv. Islámského státu v roce 2014; zde srov. též rezoluci Rady bez-

pečnosti OSN č. 2170 (2014).

Je samozřejmě možné uvažovat o tom, že účelem Úmluvy o právním postavení uprchlíků není poskytová-

ní ochrany, ale potřeba státu vyrovnat se s počty osob, které přicházejí na jeho území a potřebují pomoc.

Pak by byl úhel pohledu patrně odlišný. Ve vztahu k dětem ale státy nerozporují potřebu větší pomoci

a ochrany, což ostatně vyplývá z jejich dalších smluvních závazků.

Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (publ. pod č. 208/1993 Sb.).