SLP 07 (2014)

244

Problematiku uprchlictví, potažmo i postavení dětských uprchlíků, upravují čet-

né instrumenty. Mozaika těchto dokumentů vykresluje rozličné oblasti uprchlického

práva, mezi jinými i ty, na něž univerzální mezinárodní právo nedává odpověď. Tam

patří kupříkladu otázka dočasné ochrany, tedy ochrany poskytované především tzv. vá-

lečným uprchlíkům,

či otázka ochrany doplňkové, jejímiž adresáty jsou osoby, které

také potřebují pomoc (i zde mimo jiné váleční uprchlíci) a jimž je poskytována ochra-

na prostřednictvím jiných právních instrumentů, mezi jinými Evropskou úmluvou

o ochraně lidských práv a základních svobod, ale ze strany těchto jiných instrumentů

není ochrana úplná, neboť neupravuje právní postavení těchto osob. Mnoho pomy-

slných kamínků je věnováno procesním pravidlům

24,25

a do mozaiky byla doplněna

i otázka zacházení se zranitelnými skupinami, kam patří právě dětští uprchlíci.

Právo EU používá ve svých instrumentech pro pojmenování dětských uprchlíků tři

pojmy: dítě (

child

), nezletilý (

minor

) a nezletilý bez doprovodu (

unaccompanied minor

Určující jsou pojmy nezletilý, resp. nezletilý bez doprovodu, které jsou používány pro

vymezení skupin možných uprchlíků (žadatelů o ochranu), jimž jsou v dokumentech

přisuzována odlišná práva a určité procesní výhody. Označení dítě je používáno za prvé

v souvislosti s pojmem „nejlepší zájem dítěte“, za druhé u označení specifické formy

pronásledování, kde pojem dítě vymezuje skupinu beneficiářů, za třetí k označení po-

tomků žadatelů o ochranu. V tzv. přijímací směrnici

nalezneme u práva na přístup

ke vzdělání rozlišení na „nezletilé děti žadatelů“ a „nezletilé žadatele“,

což pak vypadá

jako kdyby směrnice implicitně (možná i neúmyslně) oddělovala oba pojmy. Zdá se

pak, že by dítě mohlo přijít na území států EU a být buďto a) nezletilým, kterému pří-

sluší vymezená práva, anebo b) nezletilým, který je oním pomyslným přívažkem svých

rodičů, a pak je nazváno dle své role dítětem, avšak není s ním zacházeno vždy tak,

jako by bylo ono samo uprchlíkem. To je více zřetelné právě z procesních ustanovení,

které rozeberu níže.

Nejde v pravém smyslu slova o uprchlíky, ježto nesplňují definici uprchlíka danou Úmluvou o právním

postavení uprchlíků, správně bychom měli hovořit o válečných migrantech, což však není vžitý název,

proto je zde uvedeno slovní spojení váleční uprchlíci.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z roku 2013 o společných řízeních pro přiznávání

a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění, dále jen „procedurální směrnice“).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví

kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu

podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států

(tzv. Nařízení Dublin III), dále jen „Dublin III“.

Směrnice Evropského parlamentu Rady 2011/95/EU z roku 2011 o normách, které musí splňovat stát-

ní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany,

o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu

poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2013/33/EU z 26. 6. 21 (dále jen „přijímací směrnice“).

Srov. čl. 14 odst. 1 přijímací směrnice: „Členské státy zaručí nezletilým dětem žadatelů a nezletilým

žadatelům přístup ke vzdělávacímu systému za podobných podmínek jako svým vlastním státním přísluš-

níkům až do okamžiku výkonu rozhodnutí o jejich vyhoštění nebo vyhoštění jejich rodičů.“