228 / 300
226
Navzdory rozvoji naznačenému výše přetrvávají v oblasti aplikace a interpretace lid-
ských práv před MTS nemalé těžkosti, kterým se věnuje druhá část kapitoly. MTS jako
mezinárodní organizace se specifickou mezinárodněprávní subjektivitou např. není
schopen zajistit realizaci všech lidských práv. Některá lidská práva (např. princip
non-
-refoulement
) předpokládají existenci státu, respektive existenci státního území. Platí,
že některá lidská práva nelze mechanicky přenášet na vztahy, ve kterých jako garant
ochrany působí subjekty odlišné od států. Další výzvu představuje otázka, zda může
MTS přistoupit k extenzivnímu výkladu lidských práv a poskytnout i práva, která
by šla nad rámec ochrany poskytované specializovanými lidskoprávními (kvazi)soudy.
Jaké následky by tento soudní aktivismus mohl v oblasti mezinárodního práva lidských
práv mít? Konečně, judikatura MTS vykazuje tendenci omezit odpovědnost Soudu
za porušení lidských práv, ke kterým došlo na vnitrostátní úrovni (např. v průběhu
zadržení obviněného). MTS akceptuje odpovědnost jen v případě, kdy k porušení lid-
ských práv dochází v rámci společného postupu (
concerted action
) mezi Soudem a stá-
tem. Otázkou k posouzení zůstává, nakolik je tento přístup kompatibilní s obecnými
mezinárodněprávními instituty, konkrétně odpovědností mezinárodních organizací
za mezinárodně protiprávní chování, respektive s konceptem náležité bdělosti (
due
diligence
). Naznačeným výzvám se věnuje druhá část předkládané kapitoly.
ͷ.ͷ Lidská práva před MTS – úspěchy
Pojem „mezinárodně uznávaná lidská práva“ je MTS interpretován poměrně širo-
ce. Zahrnuje nejenom obyčejové mezinárodní právo, univerzální lidskoprávní smlouvy
(Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva proti mučení, Úmluva
o odstranění všech forem diskriminace proti ženám apod.) a související rozhodovací
činnost monitorovacích orgánů,
7
ale rovněž
soft law
nástroje. V případu
Lubanga
např.
Projednací senát I, s odkazem na čl. 21 odst. 3 Statutu, odkázal při vymezení pojmu
„oběť“ na Základní zásady OSN týkající se odškodňování obětí hrubého porušování
lidských práv a závažného porušování mezinárodního humanitárního práva (tzv. van
Boven-Bassiouniho zásady).
8
Odkaz na právně nezávazný dokument MTS umožnil
zahrnout do pojmu oběť i oběti nepřímé (srovnej zásadu V).
Tento přístup nezůstal bez odezvy. Dle soudce Blattmanna nepředstavují zmíně-
né zásady přesvědčivou autoritu, na kterou by měl MTS spoléhat.
9
Odvolací senát
však prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a uvedl, že Projednací senát rezoluci VS OSN
7
The Prosecutor v. Bemba
. ICC-01/05-01/08-320. Fourth Decision on Victims’ Participation. PTCH III,
12 December 2008, para. 40.
8
The Prosecutor v. Lubanga
. ICC-01/04-01/06-1119. Decision on Victims’ Participation. TCH I, 18
January 2008, para. 35. Compare A/RES/60/147 (21 March 2006). Uvedené principy byly přijaty
ve formě rezoluce Valného shromáždění OSN v roce 2005.
9
The Prosecutor v. Lubanga
. ICC-01/04-01/06-1119. Separate and Dissenting Opinion of Judge René
Blattmann, para. 4-6.