223 / 300
221
komplementárního přístupu neobejde. Pojem konvergence lze pak chápat jako „sbli-
žování“, které může mít i různý obsah a intenzitu až po „splynutí“ (merger) určitých
humanitárních a lidsko-právních norem v budoucím společném budoucím meziná-
rodně – právním instrumentu. Cílem bude zvýšená a smluvně garantovaná ochrana
lidských práv za ozbrojeného konfliktu.
Z dosavadní praxe mezinárodních soudních orgánů vyplývá, že nejsou často příliš ochot-
ny nebo schopny aplikovat jiné právo než je určeno v jejich statutu. Příkladem může být
i praxe ESLP, který se v rozhodovací činnosti dotýkající se ozbrojených konfliktů koncent-
ruje na aplikaci EÚLP a jen výjimečně věnuje malou pozornost i normámMHP.
I když existuje většinový konsensus, že určité mezinárodně právní normy je nutno ap-
likovat i za ozbrojených konfliktů, neexistuje obecná shoda jakým způsobem a v jakém
rozsahu lze společně oba právní režimy aplikovat v praxi. Vedle názorů podporujících
rozšíření působnosti lidsko-právních norem na MHP existují v tomto směru i skeptické
hlasy, dávající prioritu spíše separátní aplikaci norem MHP a jeho rozvoji. Bude proto
záviset na dalším vývoji mezinárodní praxe, čítajíc v to činnost zejména orgánů OSN,
všech lidsko-právních institucí, včetně činnosti mezinárodních soudů. Vznik ozbrojené-
ho nepřátelství nevede automaticky k ukončení aplikace norem MPLP. Vzhledem k růs-
tu vnitrostátních ozbrojených konfliktů a hrubému porušování lidských práv v jejich
průběhu je vhodné připomenout, že všem ŽÚ společný čl. 3, který se týká ozbrojených
konfliktů nemajících mezinárodní charakter, představuje určitý minimální humanitární
standard. Z hlediska humanitární a lidsko-právní ochrany však rozlišování ozbrojených
konfliktů na mezinárodní a vnitrostátní nemá v současnosti zvláštní význam, i když jsou
normy MHP pro případ mezinárodních konfliktů rozvinutější a větší a častější riziko
porušování lidských práv existuje zřejmě u konfliktů vnitrostátních. Na druhé straně
má ovšem řada ozbrojených konfliktů charakter smíšený a proměnlivý.
Komplexní ochrana jednotlivců v každém ozbrojeném charakteru vyžaduje apli-
kaci jak norem MHP, tak i MPLP, případně i dalších odvětví mezinárodního práva,
jako jsou mezinárodní uprchlické právo nebo mezinárodní trestní právo. Pochopitelně
v případech, kdy je to možné, musí být respektováno i vnitrostátní právo. Ochranu
civilního obyvatelstva lze dovodit jak z norem MHP tak i MPLP. MHP a MPLP nevá-
že pouze státy, nýbrž se vztahuje i na nestátní aktéry. Tradičně se ovšem mezinárodní
smlouvy o lidských právech obracejí na státy (čl. 2 odst. 1 MPOPP, čl. 1 EÚLP).
Nicméně, existují již mezinárodní instrumenty, které oslovují přímo i nestátní aktéry.
Příkladem může být Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte při účasti dětí v ozbro-
jených konfliktech. V čl. 4 (1) se konstatuje, že nestátní aktéři „by neměli (should not)
za žádných okolností rekrutovat nebo užívat osoby pod 18 let věku“. Výraz „should“
místo „shall“ indikuje, že právní závazek kladený na nestátní aktéry je v daném případě
velmi oslabený. V únoru 2012 speciální „Commission of Inquiry“ v Iráku ve své zprávě
prohlásila, že i syrská opozice, včetně „Svobodné syrské armády“ (SSA) (Free Syrian
Army – FSA) je povinna respektovat lidská práva představující
jus cogens
. Komise se