SLP 07 (2014)

220

překonaným a zastaralým. Cílem je v každém případě posílení humanitární ochrany

účastníků všech ozbrojených konfliktů.

Nedávno zesnulý A. Cassese se v březnu 1996 jako tehdejší prezident ICTY ve svém

memorandu členům přípravného výboru pro vytvoření Mezinárodního trestního sou-

du uvedl, že dochází ke „konvergenci“ dvou součástí MHP s tím výsledkem, že vnitřní

boj či střetnutí (internal strife) se v širokém rozsahu řídí normami a principy, které

se tradičně aplikovaly na mezinárodní konflikty.

Podle stanoviska MSD obsaženého

v již zmíněném v posudku „Legality of nuclear weapons“ z r. 1996, ochrana podle

Mezinárodního paktu o občanských a politických právech „nekončí v dobách války“

a právo člověka nebýt svévolně zbaven života, je třeba „aplikovat i v dobách nepřá-

telství“. Test toho, co se míní „svévolným zbavením života“ je třeba podle soudu pak

hledat v „lex specialis“, tedy vMHP aplikovatelném za ozbrojených konfliktů. Podle

MSD je třeba jakékoli zlovolné zbavení života (arbitrary deprivation of life) s použitím

zbraně v rozporu s čl. 6 Paktu posuzovat pouze podle práva aplikovatelného za ozbro-

jeného konfliktu a nikoli na základě Paktu samotného“.

V posudku MSD ke kauze

„Wall in the Occupied Palestinian Territory“ MSD zdůraznil, že za ozbrojeného útoku

je třeba brát v úvahu obě odvětví mezinárodního práva, přičemž mezinárodní humani-

tární právo je třeba považovat za „lex specialis“. Podle soudu se v konkrétním případě

může jednat o problém mezinárodního práva lidských práv, v jiném naopak o meziná-

rodní humanitární právo nebo i společnou záležitost obou těchto odvětví.

Před časem

rovněž zemřelý americký autor Th. Meron hovořil přiléhavě.

ͻ. Závěr

MHP a MPLP se za ozbrojených konfliktů aplikují společně. Která norma bude po-

užita

in concreto

závisí na konkrétní situaci a okolnostech. Původně historicky odděle-

ně vzniklá odvětví se ve vztahu k ochraně člověka a jeho práv za ozbrojeného konfliktu

se začala v určitém smyslu a zaměření sbližovat. V tomto smyslu lze rozpoznat určitý

trend vedoucí k další „humanizaci“ norem MHP prostřednictvím některých norem

MPLP. V této souvislosti pak lze hovořit o procesu „konvergence“ nebo také „kom-

plementaritě“ norem MHP a MPLP v závislosti na konkrétní situaci. Normy MHP

jsou často pouze fragmentární a MPLP může proto normy MHP vhodně doplňovat.

Uvedený postup může fungovat i opačně. Lze konstatovat, že normy MHP a normy

MPLP se vzájemně podporují a doplňují. Různé teorie týkající se vztahu obou od-

větví práva tuto komplementaritu nějakým způsobem podporují. Výjimku snad tvoří

pouze teorie „separace“ či „oddělení“ obou odvětví. Nakonec i nejčastěji zmiňované

koncepce či teorie pojetí MHP ve vzájemném vztahu s MPLP jako

legis specialis

se bez

CASSESSE, A.: Memorandum of 22 March to the Preparatory Committee for the Establishment of

the International Criminal Court; srov. „…there has been a convergence of two bodies of international

law…“.

Op. cit.

23.

Op. cit.

24.